3:10 Vlak do Yumy75

Sám proti přesile i vlastnímu strachu.
Padesátá léta byla ve Spojených státech dobou velkého rozmachu televize. Úbytek diváků v kinech si vynutil čerstvé tvůrčí impulsy i u zavedených a úspěšných žánrů. Novému přístupu se neubránil ani western. Už nestačila jednoduchá akce a vítězství dobra nad zlem, korunované objetím hrdiny s jeho vyvolenou. Jedním ze směrů, jímž se tento populární žánr začal ubírat, byl tzv. psychologický western. Jeho klasickým příkladem je V pravé poledne (1952), v němž hlavní hrdina čelí vlastním pochybnostem i zbabělosti svých soukmenovců, a i když zůstane sám, přesto se postaví desperátům, kteří se mu chtějí pomstít. Film Vlak do Yumy (1957) má se zmíněným Zinnemannovým snímkem dost společného. I tady hraje důležitou úlohu vlak, který tentokrát nepřiváží zlosyny, ale naopak má jednoho padoucha odvézt před soud. Hlavním hrdinou je prostý farmář Dan Evans (Van Heflin), který se z existenčních důvodů nechá najmout jako eskorta nebezpečného lupiče Bena Wadea (Glenn Ford), s nímž čeká v hotelovém pokoji na odpolední vlak do Yumy. Stejně jako šerif ve filmu V pravé poledne i Evans zůstává sám proti přesile Wadeovy bandy, která začne jejich hotel obléhat. A stejně jako on najde dostatek vnitřní síly, aby se hrozícímu zlu postavil… Film natočil westernový specialista, režisér Delmer Daves, podle povídky známého autora Elmora Leonarda. Oblíbený westernový hrdina Glenn Ford si překvapivě vybral roli Bena Wadea, ač mu byla nejdřív nabídnuta postava farmáře Evanse. Toho ztělesnil převážně charakterní herec Van Heflin. Snímek nezaznamenal v době svého prvního uvedení větší ohlas a byl náležitě oceněn až s časovým odstupem. V roce 2012 byl zařazen jako dílo trvalé hodnoty do Národní filmového registru při Knihovně kongresu. Po padesáti letech vznikl zbytečný remake, který se hrál v našich kinech pod názvem 3:10 Vlak do Yumy a který režíroval James Mangold s Russellem Crowem (Wade) a Christianem Balem (Evans) v hlavních rolích.