Rimini

Základním tématem snímku je upozornit na rozpor mezi naším vnímáním sebe samých a tím, jak nás vnímá okolí. Za tímto účelem se zde potkávají příběhy s pomyslným podtitulem „pozorovat a být pozorován"; Peter Jaitz, student Filmové akademie ve Vídni, si se syžetem hraje hned na několika úrovních. Třicátník Alex, doposud úspěšný vedoucí projektu subdodavatele automobilových dílů, dobrovolně odchází ze svého povolání. Není v něm spokojen, zažívá otupělost, snaží se uniknout normálnosti života. Policista Hans, dříve řádně žijící občan, by ve své práci naopak velmi rád pokračoval, ale je suspendován kvůli selhání ve službě, konkrétně drsnému zacházení během zatýkání. Nezbývá mu, než se ujmout započatého vyšetřování kriminálního případu na vlastní pěst a překonat tak nedávnou desilusi. Další, oproti předchozím dvěma poněkud upozaděnou postavou, je Siggi, filmař s vysokou dávkou představivosti. V průběhu snímku se rozvíjí jejich rozdílné osudy a pátrá se po smyslu existence. Střídmost celého filmu částečně pramení z hereckého podání Andrease Wintera, který zprostředkovává Alexovu prázdnotu a omrzelost pouze prostřednictvím mimiky, bez zbytečných a okázalých slov. Střídmost je znát i ve filmových prostředcích. Svá právě probíhající studia Peter Jaitz tráví v blízkosti takových režisérů, jako Wolfgang Glück nebo (v současnosti) Michael Haneke. Prioritním přáním je pro něj stát se zručným režisérem hraných filmů, ale i zkušenost na dokumentárním poli shledává velice důležitou a poučnou. Absolvovat se chystá v roce 2010, Rimini je Jaitzovým diplomovým filmem. Tým, který stal za jeho vznikem, nazval „týmem snů" a samotný děj definoval jako „dva odlišné vídeňské příběhy, které se ke konci setkávají." (Lucie Zubková - LFŠ Uherské Hradiště 2009)