Moskytiéra68

„Je to jeden ze tří nejlepších scénářů, jaké jsem kdy četla,“ hodnotí třetí autorský snímek katalánského režiséra Geraldine Chaplinová, která v něm ztělesnila němou roli ženy Maríi, trpící Alzheimerovou chorobou. Adresát uznání k tomu podotýká: „Chtěl jsem, aby ve filmu nepromluvila jediné slovo: jako její otec...“ Příliš toho nenamluví ani Luis, Maríin patnáctiletý vnuk, který se uzavřel do svého ticha před manželskou krizí rodičů a na ulici sbírá opuštěné psy a kočky. Otec Miguel by této výstřednosti rád učinil konec, ale láskyplná matka Alice drží nad Luisem ochrannou ruku. Množící se zvířecí přírůstky komplikují život v bytě a rodinné soužití houstne... „Postavy věří tomu, že jediné, čeho by se měly bát, jsou komáři. Jsou přesvědčené, že když životu vymezí mantinely, budou moci dosáhnout štěstí. Jenže toto štěstí stagnuje, je jako stojatá voda. A stojaté vody zahnívají. Z komárů se tak mohou stát vlci,“ říká o svém filmu režisér Agustí Vila.