1911: Pád poslední říše59

Na počátku 20. století čelili Číňané nejen vnitřním nepokojům ale i útokům zvenčí. Politické reformy, které zavedl dvůr dynastie Čching, selhaly. Revolucionáři vedení Sunjatsenem byli odhodláni svrhnout pravidla nastolená vládnoucí dynastií a zřídit republiku. Ke konci roku 1910 znovu požádal Sunjatsen o podporu stežejních zámořských členů Tchung-meng-chuej (Čínská revoluční aliance) a chtěl, aby své síly shromáždili při povstání v Kantonu. Klíčové osoby v alianci Chuang Sing a Sü Cung-chan předstírali, že jsou manželé, a tajně se vkradli do Kantonu. Následky tohoto povstání byly prosté: dvůr dynastie Čching pokračovala ve snaze vymýtit revolucionáře a zároveň se všemožně snažil obchodovat s imperialistickými mocnostmi, aby doplnil státní pokladnu.
Povstání Wu-čchang nečekaně uspělo a revolucionáři ovládnili sídlo guvernéra. Li Jüan-chung byl poté zvolen jako prozatimní vojenský guvernér. Dvůr dynastie Čching jako svou poslední možnost jmenoval Jüana Š’-kchaje, aby vedl Pej-jangskou armádu a potlačil revolucionáře. Bitva na obranu Jang-sia byla nelítostná. Chuang Sing a Li Jüan-chung nedokázali zahnat nepřítele. Chuang musel provést strategický krok a přesunul armádu revolucionářů dolů po Dlouhé řece. Číňané zaplatili velkou daň za konec 2 800 let trvajících feudálních zákonů. Sin-chajská revoluce napomohla k vytvoření první republiky v Asii, což představuje zásadní kapitolu ve světových dějinách. Úspěch revoluce taktéž poukázal na to, že v toku dějin lze těžko vzdorovat revolucionářskému nadšení a naději.