J'aime regarder les filles

Primo (Pierre Niney) je parazit. Minimálně otec a bratr, oba pracující v rodinném květinářství na předměstí, si to o něm myslí. Doma nebydlí, zato si od rodiny nechává platit studentský pokojík v Paříži, přičemž jeho studijní výsledky jsou fakt bídné. Opakuje čtvrťák, protože ho loni vyhodili od maturity a ani letošní známky nevzbuzují velkou naději na úspěch. Jeden den, kdy se opět pohádal s otcem, však pro něj nakonec skončil mnohem lépe, než začal. Dostal se na jakýsi večírek zlaté mládeže a díky svým tanečním kreacím – ostatní jen šlapali zelí – tam dokonce sbalil holku, s níž protancoval celou noc. Po pár schůzkách spolu také nakonec nevyhnutelně skončili v posteli a… Primo se zamiloval. Bohužel byl v tomto vztahu, jak se říká, sám. Navíc pochází z úplně jiné společenské skupiny, z chudáků, kterými její bohatá rodina, tedy rozumí se samo sebou i ona, opovrhuje. Ať se přetvařoval, jak chtěl, ať utrácel, kolik chtěl, tu slámu, co mu obrazně čouhá z bot, zakrýt nedovedl. Když dostal nevyhnutelné kopačky, začal dolézat a dělat ze sebe naprostého idiota – před ní, před jejími známými, dokonce před jejím novým! A stejně jako je hloupý, je i slepý, protože v té bohaté partičce přehlíží jiné děvče, které je do něj beznadějně zamilované.