William Shakespeare je největším dramatikem novověku, jeho hrdinové se pohybují po všech jevištích světa. Žijí na zámcích, i v eskymáckých iglů, mají pleť bílou jako sníh i černou jako uhel. A všude příběhy, které napsal, berou lidé za své. Tak dokázal postihnout i ty nejtajnější zákruty lidské duše. Také české divadlo se k němu v době svého zrání, ve druhé polovině 19. století, plně přihlásilo. A mělo také řadu vynikajících shakespearovských překladatelů, kteří pro svou dobu a své diváky převedli jeho hry. Dva z nich pak téměř dílo celé. V 19. století básník J. V. Sládek a ve 20. E. A. Saudek. Byli jeho znalci a zároveň svým překladatelským dílem vtiskli převodu Shakespearových her určitou normu, kterou museli brát na vědomí všichni, kdo ho překládali. Takovou osobností je na přelomu našich věků Martin Hilský, který zároveň jako vysokoškolský pedagog předává studentům své zkušenosti, lásku k autorovi i znalosti jevištní praxe, protože jeho překlady se hrají po celé republice. Je jedním z těch, kteří nám umožňují rozumět v dnešní době básníkovi, jehož díla jsou psána ve staré angličtině. A tak jsou na tom paradoxně nejhůř Angličani, protože ti hrají Shakespeara "v originále", a tak mu běžný Angličan paradoxně rozumí méně, než kterýkoli divák na světě, který poslouchá Shakespeara v překladu do svého jazyka. Z Shakespearových postav jich cyklus obsahuje osm a v čase, který k tomu byl vymezen, se o nich dovíte co možná nejvíce zajímavých věcí. Připojeny jsou ukázky z inscenací, které jsou buď na repertoáru českých divadel nebo jsou v archivu ČT. Všechny, s jednou malou výjimkou stojí na překladu Martina Hilského.
