La traviata89

Mladičký chlapec se zamiluje do dívky z obrazu. Tou dívkou je krásná Violetta Valéry, stále obklopená významnou pařížskou společností. Má mnoho nápadníků, přátel a přítelkyň. Dvoří se jí i mladý Alfréd Germont, který jí na tichém místě vyzná lásku. Violetta je nedůvěřivá a varuje ho sama před sebou. Neumí lásku dávat, protože ji nikdy neprožila. Je totiž známou pařížskou kurtizánou a nikdo ji ještě opravdu nemiloval. Alfréd je však neoblomný a podaří se mu Violettu přesvědčit, aby se znovu setkali. Oba sní o velké lásce, která překoná i pokrytectví a lidskou zlobu. Violetta však zná život příliš dobře.

Přesto odjede z Paříže na venkov, aby žila nový život se svou láskou. V tichu a kráse venkovské přírody pookřeje a rozkvete. Oba zapomněli na minulost a prožívali spolu šťastné dny. Brzy se však vrací služebná z Paříže a oznámuje Alfrédovi, že přesto, že prodala všechen Violettin majetek, jejich venkovský život již není z čeho platit. Alfréd urychleně odjíždí. Violetta dostává pozvánku na ples, pařížští přátelé už ji objevili a touží znovu po její společnosti. Ohlášenou návštěvou však je Alfrédův otec, který ji obviní, že Alfréda očarovala a žene ho do zkázy. Připomíná jí její minulost a prozradí, že Alfréd má snoubenku, nevinnou a čistou dívku, které Violetta ubližuje. Žena mu musí přísahat, že jeho syna opustí. Alfréd po návratu nachází Violettu posmutnělou, přesto si slíbí, že budou žít jeden pro druhého. Záhy po jejím odjezdu do Paříže však dostane dopis, v němž se s ním Violetta loučí. Otec, který čekal v povzdálí, mu připomíná snoubenku. Alfréd se přesto, plný žárlivosti vydá za Violettou a Giorgio, jeho otec, vědom si, že žena dodržela slovo, odjíždí za ním.

Na ples v Paříží, přichází Alfréd a v kartách vyhrává spoustu peněz. Violetta v doprovodu vznešeného barona Douphola, k němuž předstírá lásku, tuší rozepři a chce odejít. Je však již pozdě a Alfréd jí ze žárlivosti hodí na hlavu všechny peníze, které vyhrál, aby s ním strávila noc. Rozlíceně odchází a u vchodu narazí na svého otce, který byl svědkem celé události. Dojde mezi nimi k roztržce, které však už mladá žena není svědkem, protože vyčerpáním omdlévá.

V tmavé místnosti, kde už jí nic nepatří, protože vše prodala za život s Alfrédem, leží osamělá Violetta. Nepodobá se už ženě na obraze, do které se zamiloval mladý hoch a ani ten obraz už není její. Vkládá do dlaně dar pro jeho snoubenku a slova lásky a oddanosti z úst Alfréda, který se k ní vrací, jsou poslední, jaká kdy uslyší… Na stolku po ní zbyla jen kytice bílých kamélií.