Posádka v Ingolstadtu74

Film sleduje několik příběhů z maloměsta s vojenskou posádkou. Základní zápletky se odvíjejí od „holandy“ v místním parku, kde místní dívky v různé míře důvěrnosti navazují styky s vojáky. Tyto klíčové a nanejvýš vtipné scény jsou doplněny výjevy z místní putyky zobrazením vojácké hlouposti, vychytralosti a drilu a v další rovině scénami ze staromládenecké domácnosti otce a syna, kteří se snaží ze své služebné udělat víc, než by sama ráda. Film je často komponován v pro Fassbindera příznačném přemrštěně melodramatickém slohu (gemütlich Stil – Alpy na realistickém obrazu rámujícím rozhovor, panna v obětí vojáka, služka jako automaticky chápaný zdroj potěchy pro pána, úroveň lidství posuzovaná podle vojenské hodnosti atd.); skrz pocity, které tyto obrazy vyvolávají Fassbinder vykresluje ubohost německého (a všelidského) maloměšťáctví a zapšklost obsahující zárodky úpadku všeho druhu – autoritářský otec, naivní panna, namyšlený buršácký poručík, nestoudná vojácká děvka, závistivé staré panny. To vše je umocněno výpravou „na koleně“, výrazným líčením ženských představitelek a fascinujícími ochotnickými výkony herců/neherců/typů Fassbinderovy stáje (výjimkou zde budiž Hanna Schygulla).