I katové umírají!64

Vídeňský rodák Fritz Lang byl spolu se svou ženou a scenáristkou jeho filmů Theou von Harbou jednou z vůdčích postav německé meziválečné kinematografie. Některé z jeho filmů, především monumentální eposy Metropolis (Metropolis, 1927) a Nibelungové (Die Nibelungen: Siegfrieds Tod, Kriemhilds Rache, 1924), vyhovovaly svou koncepcí nacistické straně. Lang však nepatřil mezi stoupence této ideologie, což dokázal snímkem Závět doktora Mabuse (Das Testament des Dr. Mabuse, 1933), když vložil autentické výroky nacistických pohlavárů do úst hlavní postavy šíleného zločince.
Paralela mezi vývojem v Německu a vyzněním tohoto snímku byla tak zjevná, že byl v Německu ihned po premiéře zakázán. Lang však překvapivě nebyl nacisty perzekuován, naopak mu říšský ministr propagandy Josef Goebbels osobně nabídl místo vedoucího činovníka německého filmového průmyslu. Lang si vzal čas na rozmyšlenou, ale ještě týž den z Německa uprchl do Francie a odtud později emigroval do USA.
Zatímco Fritz Lang v Hollywoodu patřil k zakladatelům Protinacistické ligy, jeho tehdy již bývalá žena a členka NSDAP Thea von Harbou se aktivně zapojila do služeb nacistické propagandy. Po válce skončila v internačním táboře a k filmu se mohla vrátit až po několikaleté nucené pauze.
Lang se stal jedním z evropských režisérů, kteří byli po vstupu Spojených států amerických do 2. světové války vybráni k natočení propagandistických filmů, přibližujících německý teror v okupované Evropě. Lang se tomuto tématu věnoval ve třech filmech - Hon na člověka (Man Hunt, 1941), I katové umírají! a Ministerstvo strachu (Ministry of Fear, 1944).
Prostřední film této série, snímek I katové umírají!, velmi volně interpretuje útok na Reinharda Heydricha. Na scénáři spolupracoval se známým divadelníkem Bertoldem Brechtem. Autoři vědomě rezignovali na jakoukoliv historickou věrohodnost, takže místo parašutistů vyslaných z Londýna útok úspěšně provede člen domácího odboje doktor Svoboda. Tomu se podaří nacistům opakovaně uprchnout, takže i za cenu obětí několika desítek rukojmích může pokračovat v odbojové činnosti.
Tento Langův snímek je především napínavý film noir a režisér v něm používá oblíbený motiv osamělého člověka, jenž musí čelit mnohonásobnému nebezpečí. Fritz Lang ho přizpůsobil potřebám amerického publika. Role nacistů obsadil evropskými herci, naopak kladné role českých odbojářů zastali výhradně američtí herci. To mělo zajistit jeho snadnější přijetí i jednodušší identifikaci diváků s hlavními hrdiny. Tímto krokem však ještě snížil věrohodnost filmu pro evropské publikum. Přesto je cenný nejen jako jedna z prvních uměleckých reflexí atentátu na Heydricha, ale především je hollywoodským uznáním významu československého odboje.