Most přes řeku Kwai86

Dokázali obrátit porážku ve vítězství. Ale bylo to skutečně vítězství? ... Říkalo se jí železnice smrti. Té trati, která měla v roce 1943 spojit Bangkok s Rangúnem a umožnit tak Japoncům dokonalé propojení a ovládnutí celého toho obrovského území od Singapuru až po Barmu. Pracovaly a umíraly na ní desetitisíce zajatců i domorodců. Vyčerpávající dřina, podvýživa, tropické klima, malárie, úplavice, beri beri – to vše si vybíralo svou krutou daň… Po celé její délce byly desítky zajateckých táborů. Ten, jemuž velí plukovník Saito, je však ze všech nejdůležitější. Neboť tady má vzniknout most, bez něhož železnice nemůže fungovat. Most, který mu postaví nový kontingent britských zajatců. Saito ovšem netuší, že jejich velitelem, jediným, jehož Angličané jako svého velitele uznávají, je plukovník Nicholson. A plukovník Nicholson má o existenci svých mužů v táboře velmi jasnou představu, která se ovšem značně liší od toho, co od nich očekává Saito…