Předseda

Dosud žádný jiný film nebyl tak pravdivý v zachycení stavu stalinské vesnice, jako právě PředsedaAlexeje Saltykova, k němuž na motivy vlastní povídky „Stranicy žizni Trubnikova“ (1964) napsal scénář Jurij Nagibin. Titulní hrdina Jegor se vrací z války jako invalida a usadí se ve vsi Koňkovo, kde žije jeho bratr, aby postavil místní kolchoz na nohy. Na rozdíl od vyčerpaných venkovanů, kteří se už smířili s tím, že místo kravínů mají „dobytčí Osvětim“, neztrácí Jegor víru ve zlepšení situace. Strhává lidi kolem sebe svým nasazením, které se neopírá tolik o stranickou rétoriku a komunistický patos jako o přirozenou vůli člověka ke změně. Přestože kolchozníkům neslibuje nic jiného než práci, získá u nich podporu i ve chvílích, kdy se jej chtějí zbavit soudruzi z okresního výboru, kterým se stal díky svému temperamentu a ráznému jednání nepohodlný. Jegorův „hrdina silné ruky“ pravděpodobně nekonvenoval ani Nikitu Chruščovovi, který Saltykovův film nedoporučil k uvedení do kin. Sesazení generálního tajemníka KSSS z funkce (14. 10. 1964) však Předsedovi otevřelo cestu k divákovi, který ho uvítal s nadšením. Rozhodující měrou k tomu přispěl herecký výkon Michaila Uljanova, jenž z Jegora vytvořil postavu, silou svého přesvědčení a vytrvalostí v jeho uskutečňování srovnatelnou s Babočkinovým Čapajevem. I proto byl Uljanov v čtenářské anketě časopisu Sovetskij ekran označen za nejlepšího herce roku 1965. Po tomto „lidovém“ ocenění následovalo uznání i oficiální – Leninova cena za rok 1966.