Po 2. světové válce přijíždí do Záhřebu za velkého jásotu davu čekajícího na nádraží skupina mladých lidí, aby se zde zapojila do obnovy země. Ze všech čiší veliký elán a odhodlání vybudovat, pod vedením soudruha Tita a po vzoru milovaného a obdivovaného Sovětského svazu, novou lepší společnost. Nastupují vesměs do strojírenského závodu Rade Konćar. Mezi mladými soudruhy je také Sonja Kaćar, která se má se svými kolegy přičinit o výrobu prvního jugoslávského generátoru elektrického proudu. Protože se v tomto období Jugoslávii nedostává ani materiálu ani zkušených kádrů, který by takový úkol zvládli, obrací se tým pověřený konstrukcí a výrobou generátoru s žádostí o pomoc na spřátelené země – Československo a Sovětský svaz. Práce pod vedením zkušeného sovětského inženýra jde pěkně od ruky, když tu přijíždí do továrny ministr průmyslu s informací, že Informbyro vydalo rezoluci odsuzující komunistickou stranu Jugoslávie a celou zemi do izolace. Dochází k okamžitému zastavení veškeré spolupráce se zeměmi východního bloku. Zároveň s tímto sdělením nařizuje ministr pracovníkům továrny dokončit generátor vlastními silami. Tyto události budí obrovské emoce a rozčarování. Mnoho lidí považovalo Stalina za svého neomylného vůdce a nesouhlasí s novou Titovou politikou. Mezi ně patří i Sonjin přítel Stjepan, který se s ní po jejím emotivním projevu k dělnickému shromáždění, při němž shodí Stalinův obraz na zem, rozejde. Bez ohledu na politické přesvědčení a osobní problémy je ale před Sonjou a jejími soudruhy z továrny Rade Konćar stále úkol vyrobit generátor. Protože jejich vlastní síly na to nestačí, hledají tajně pomoc na západě.
