Marcelle Chantal

Francouzská herečka Marcelle Chantal pocházela z bohaté bankéřské rodiny a narodila se v Paříži jako Marcelle Jenny Chantal Pannier. Jako dívka z dobré rodiny dostala vzdělání ve všech směrech, kromě jazyků se věnovala zpěvu, tanci a hře na klavír. Rodinný přítel, slavný režisér Marcel L'Herbier, dostal nápad půvabnou mladou dívku obsadit do svého filmu LE CARNAVAL DES VÉRITES (1920). Marcelle byla nabídkou okouzlena, nadšení ovšem nesdíleli její rodiče. V roce 1921 se Marcelle provdala za bohatého Američana Davida Jeffersona Cohna, který naopak její snahy podporoval.

Svůj sen o herectví mohla Marcelle Chantal realizovat právě díky manželovi – ten pronajal divadlo Théâtre des Champs Elysées v Paříži. Marcelle se tak stala paní ve svém divadle a mohla si dělat de facto, co chtěla. Neznamená to ale, že by se z ní stala samolibá obletovaná hvězda, své herecké schopnosti prokázala v řadě představení různých žánrů po boku slavných herců. Před kameru se vrátila ve velkém stylu – v jednom z prvních francouzských zvukových filmů KRÁLOVNIN NÁHRDELNÍK (Le collier de la reine, 1929) okouzlila Francii v hlavní roli hraběnky de la Motte.

Tímto filmem, v němž zastínila slávu dosavadních hvězd němé éry, se před Marcelle Chantal otevřely nové možnosti a během třicátých let natočila dvacet filmů. Převážně v hlavních rolích a po boku slavných mužských idolů té doby. Zmínku si zaslouží dobrodružný film AMOK, KLETBA TROPŮ (Amok, 1934), který byl nominován na Mussoliniho pohár na mezinárodním festivalu v Benátkách. Znovu také točila s Marcelem L΄Herbierem, například PROTI ROZKAZU (La porte du large, 1936). v jeho dalším filmu RASPUTIN (La tragédie impériale, 1937) ztvárnila ruskou carevnu Alexandru, v režii Jacquese de Baroncelli hrála velkou roli v dramatu NIČEVO (Nitchevo, 1936). Díky těmto filmům dostala Marcelle Chantal příležitost potkat se před kamerou s nejvýznamnějšími osobnostmi charakterního herectví jako byli Harry Baur nebo Victor Francen. Kromě toho se ale nevyhnula účasti ani v průměrných komediích a sentimentálních příbězích.

Když v roce 1939 začala druhá světová válka, Marcelle Chantal byla novou situací v Evropě znechucena a odešla do exilu ve Švýcarsku. Vrátila se v roce 1945, ale před kamerou stála znovu až po dalších čtyřech letech ve Vernayově adaptaci slavných příběhů o Fantomasovi (FANTOMAS KONTRA FANTOMAS – Fantômas contre Fantômas, 1949), pak natočila ještě dva filmy. Svůj poslední film CHÉRI (1950) natočila na popud spisovatelky Colette, která si její účast vyžádala pro zpracování své literární předlohy. Obecně se dá říci, že přestávka vynucená druhou světovou válkou způsobila, že Marcelle Chantal se začala vytrácet z povědomí veřejnosti, ona sama se navíc nedokázala adaptovat na poválečné poměry, jak ve společnosti, tak v oblasti filmu i divadla. Počátkem padesátých let odešla do Arcachonu na jihozápadě Francie, kde vlastnila pozemky, a další nabídky k filmování ze zásady odmítala. Zemřela následkem rakoviny 11. března 1960 ve věku 59 let.

Pavel "argenson" Vlach