Carl Froelich

Režisér, kameraman, producent a průkopník německého filmu, který v rozmezí let 1912 až 1951 natočil 77 filmů. Původně začal u filmu pracovat jako konstruktér kinematografických přístrojů. Jeho nadřízený Oskar Messter vlastnil síť kin a Froelich pracoval i jako kameraman zpravodajského WOCHENSCHAU. 28. září 1908 např. zdokumentoval železniční nehodu v Berlíně, svého času jedno z největších železničních neštěstí. Jako kameraman debutoval roku 1906 čtyřminutovým snímkem MEISSNER-PORZELLAN.

Režijní debut si odbyl roku 1913 životopisným RICHARD WAGNER. Během války byl nasazen jako vojenský korespondent. Roku 1920 založil vlastní společnost Froelich-Film GmbH. Ta produkovala němé filmy, jako např. KABALE UND LIEBE, či MUTTER UND KIND. Spolupracoval s Henny Portenovou, s kterou v letech 1926 až 1929 vlastnil další produkční firmu. Roku 1929 natočil první německý, zvukový film DIE NACHT GEHOERT UNS. Poté přestavěl ateliéry v berlínském Tempelhofu pro zvukový film a roku 1936 si zde připsal další prvenství. Krátký film DAS SCHOENHEITSFLECKCHEN s Rolfem Hansensem byl prvním barevným filmem v Německu. Od roku 1933 spolupracoval s Hansem Albersem, Heinzem Rühmannem, Ingrid Bergmanovou a Zarah Leander. Byl to též rok, kdy vstoupil do NSDAP. Politika mu přinesla profesorský titul (1937) a poté jej vynesla do křesla prezidenta Říšských filmových studií (1939) se služební vilou na berlínské Thielallee 36. Dnes je zde kino Capitol Dahlem.

Roku 1941 byl zvolen čestným členem Spolku německých kinotechniků, sdružujících kupodivu i první „televizáky". V té době mělo Německo již v provozu tv vysílání. Byla pokryta oblast Berlína a část Mnichova. Protože střední doba mezi dvěma poruchamy přijímače byla 25 až 70 hodin, vlastnili televizní přijímače výhradně technici, kteří jej byli schopni opravit a navrhnout vylepšení, dále vysocí straničtí a státní funkcionáři a instituce, jako např. armáda, nemocnice, aj. Roku 1943 se podílel na režii a produkci FAMILIE BUCHHOLZ a pokračování NEIGUNGSEHE. Šlo o tříhodinové dílo a poslední spolupráci mezi Froelichem a Henny Portenovou.

Konec války znamenal i konec pro Froelicha. Byl uvězněn, roku 1948 mu úřady vydaly osvědčení o denacifikaci a Froelich se mohl vrátit k natáčení. Jeho ateliéry byly zničeny a nešly opravit. Podpisem kapitulace si Němci zničili vlastní filmový průmysl, protože v každém sektoru se promítala výhradně tvorba vítězné mocnosti. V ruském sektoru ruské filmy, ve francouzkém francouzké, v americkém americké atd. Froelich natočil v poválečném období dva filmy. Roku 1950 DREI MAEDCHEN SPINNEN a rok poté STIPS. 12. února 1953 zemřel. Pohřeb měl v den, kdy celým Německem duněly zvony na památku tragicky vybombardovaných Drážďan. Zvonilo se ve východním i západním Německu, jakoby nebylo nikdy rozděleno.

ČSFD.cz