Takaši Šimura

Takaši Šimura, jeden z největších a nejvšestrannějších japonských charakterních herců minulého století – mnohými považovaný za jednoho z vůbec nejlepších japonských herců všech dob - se narodil v Ikunu jako Šóji Šimazaki a jeho rodokmen zahrnuje i samurajské válečníky. Na Univerzitě Kansai koncem 20. let navštěvoval večerní kurzy angličtiny. Po univerzitě (1928) založil divadelní společnost Šičigacu-za (Červencové divadlo), v roce 1930 se připojil k profesionálnímu uskupení Kindai-za (Moderní divadlo), vystupoval v Ósace a za další čtyři roky se upsal kjótskému filmovému studiu Kinema Šinko: první větší filmovou roli dostal ve snímku CHUJI URIDASU (1935), hrál také v NANIWA EREJI (Naniwská nebo někdy také Ósacká elegije, 1936) Kendžiho Mizogučiho. U různých filmových společností (Makino, Nikkatsu, Šočiku) v té době ztvárňoval samuraje. V roce 1943 podepsal dlouhodobou smlouvu se studiemi Toho a následujících více jak čtyřicet let se pak každoročně objevoval v průměrně šesti filmech tohoto studia; od poloviny 60. let pracoval také pro televizi. Se svojí ženou Masako žil Takaši Šimura od roku 1937, zemřel měsíc před svými 77. narozeninami následkem plicního emfyzému.

Po Toširu Mifunem byl Šimura hercem s pravděpodobně druhými nejtěsnějšími vazbami na slavného režiséra Akiru Kurosawu (byl oblíbencem také druhého režiséra studií Toho, Išira Hondy). Kurosawova filmová spolupráce se Šimurou (1943 – 1980) začala de facto dříve a také “přežila“ jeho spolupráci s Toširo Mifunem (1948 - 1965). Ačkoli Šimura jistě nebyl jeho nejznámějším hercem – toto označení bezpochyby přináleží Mifunemu - zahrál si ve více jeho filmech než sám Mifune. Pravdou je, že většina jeho rolí, zvláště pak z pozdějších let, byly role vedlejší. Šimura se objevil už v Kurosawově debutu VELKÁ LEGENDA JUDO (1943) a naposled pod ním natočil válečné drama KAGEMUŠA (Stínový válečník, 1980), roli, kterou mu psal Kurosawa “na tělo“. Do západní distribuce se však scény s ním nedostaly a řada diváků tak ani netuší, že ve filmu vůbec hrál. Zrestaurovanou verzi snímku včetně stopáže s postavou Takašiho Šimury uvedla až společnost The Criterion Collection.

Nezapomenutelná je jeho role vyčerpaného a umírajícího úředníka Kandžiho Watanabeho z psychologického dramatu ŽÍT (1952), za kterou byl v roce 1960 nominován na cenu BAFTA pro “nejlepšího zahraničního herce“. Dva roky nato - stejně věrohodně – dokázal ztvárnit zase houževnatého a obratného samuraje Kambeie Šimadu, hrdinu legendárního snímku SEDM SAMURAJŮ (1954), který mu v roce 1956 vynesl jeho první nominaci na cenu BAFTA pro “nejlepšího zahraničního herce“. Dále to byl například dřevorubec z oskarového filmu, kterým se Kurosawa prakticky poprvé představil světu, RAŠOMON (1950), ostřílený detektiv z kriminálního thrilleru TOULAVÝ PES (1949- filmová cena deníku Mainiči Šimbun pro “nejlepšího herce“) nebo doktor-alkoholik z poválečného dramatu OPILÝ ANDĚL (1948). Často je uváděn jako herec, který u Kurosawy zaujímal stejnou pozici, jakou měl Ward Bond (1903-1960) u režiséra Johna Forda, tedy místo stálého a spolehlivého charakterního představitele, který do filmů přinášel potřebnou soudržnost a energii. Šimura byl jistě lepším hercem než Bond, jeho herecké rozpětí bylo vskutku ohromné a na svém kontě má přes 400 filmů.

Kromě Kurosawova díla Šimuru v zahraničí proslavily také role v japonských “monstrprodukcích“, konkrétně to byl laskavý vědec Kyohei Yamane z filmů o Godzille GODZILLA / PROBUZENÁ ZKÁZA (1954) a GODŽIRA NO GYAKUŠU (Návrat Godzilly, 1955). Byl jedním z mála herců, kteří si zahráli v obou těchto filmech.

Marek "džanik" Janík