Herečka
2018Seriál - Drama, Historický
2017
Seriál - Dobrodružný, Romantický
2016
Film - Romantický
2015
Seriál - Drama
2014
Seriál - Krimi, Drama
Hollyvud nad Dnyprom. Sni z Atlantidi
Film - Dokumentární
Larisa Kadočnikova. Avtoportret
Film - Dokumentární
2013
Seriál - Romantický
Seriál - Komedie, Krimi, Romantický
Film - Drama
2012
Seriál - Krimi
Film - Romantický
2010
Film - Komedie, Romantický
2008
Seriál - Krimi, Válečný, Akční
Film - Romantický
2007
Film - Romantický
1982
Film - Krimi, Mysteriózní
1981
Film - Drama, Romantický
Film - Drama
1980
Film - Životopisný, Historický
Film - Rodinný
1979
Film - Drama
Film
1978
Film - Krátkometrážní, Drama
1977
Film - Dobrodružný, Komedie, Rodinný
1976
Film - Drama
1975
1974
Film - Drama
1972
Film - Drama
1971
Film - Válečný, Drama, Historický
1968
Film - Drama, Fantasy
1965
Film - Poetický, Drama
Film - Drama, Historický
1964
Film - Hudební, Poetický, Drama, Romantický
1963
1960
Film - Drama
1959
Film - Drama
Režisérka
2014Larisa Kadočnikova. Avtoportret
Film - Dokumentární
Sovětská herečka Larisa Valentinovna Kadočnikova se narodila 30. srpna 1937 v Moskvě. Její matka byla slavná sovětská herečka Nina Ulyanovna Alisova (1918-1996), která za svou hereckou kariéru získala dvě Stalinovy ceny (1941,1946). Její otec Valentin Ivanovič Kadočnikov (1912-1942) byl výtvarník a animátor. Zemřel, když bylo Larise pět let, na zápal plic. Její bratr Vadim Valentinovič Alisov (*1941) byl sovětský kameraman. Po smrti otce Larisu a Vadima vychovával nevlastní otec Petr Kuzněcov.
Larisa Kadočnikova jako dítě studovala balet. Později ji však zlákalo divadlo. Poprvé debutovala ve filmu VASILIJ SURIKOV (1959), i když snímek nebyl nijak zvlášť úspěšný, jako studentka VGIKu se v něm zviditelnila. Malou epizodu ztvárnila ve filmu Michaila Švejcera MUŽ ČINU (1960). Svým vzhledem - velkýma tmavýma očima, oválným obličejem a tragickým výrazem ve tváři - byla předurčena pro dramatické role. Po vystudování VGIKu (1961) získala angažmá v souboru moskevského divadla MCHAT, kde působila v letech 1961 - 1964. Od roku 1964 je herečkou Národního akademického divadla ruského dramatu Lesji Ukrajinky. V 60. a 70. letech byla na vrcholu. Její sláva přišla a zase odešla s filmem Sergeje Paradžanova STÍNY ZAPOMENUTÝCH PŘEDKŮ (1964).
Nejvíce ji do svých filmů obsazoval Jurij Iljenko, viz. PRAMEN PRO ŽÍZNIVÉ (1965), VĚČER NAKANUNĚ IVANA KUPALA (1968), BÍLÝ PTÁK S ČERNÝM ZNAMENÍM (1971) nebo ŽÍT NAVZDORY (1972). Svou hereckou kariéru musela ukončit na začátku 80. let. Nová vlna si žádala své a pro Larisu najednou nebylo u filmu místo. Dodnes ji však mrzí, že v době své slávy nemohla plně rozvinout své tvůrčí schopnosti. Larisa Kadočnikova je laureátkou Národní ceny Tarase Ševčenka (1991), Lidovou umělkyní Ukrajiny (1992) a Ruska (2005). V roce 2013 získala Řád za zásluhy 1. stupně (UKR). Larisa se v současnosti věnuje především malování a v neposlední řadě také hraní. Jejím prvním manželem byl kameraman, režisér, spisovatel a také politik Jurij Iljenko. Jejím druhým manželem je bývalý ředitel Národního akademického divadla ruského dramatu Lesji Ukrajinky Michail Sarančuk.