Slávka Doležalová-Kulhavá

Slávka Doležalová-Kulhavá

Osobnostcsfd.cz

Herečka, Kostymérka - maskérka

28. září, 1913, Praha, Rakousko-Uhersko

Mohlo by vás zajímat
Filmografie

Herečka

1965

Svatba s podmínkou

Film - Drama


1946

Muži bez křídel

Film - Válečný, Drama


1943

Čtrnáctý u stolu

Film - Komedie, Krimi


1942

Zlaté dno

Film - Komedie

Ryba na suchu

Film - Komedie


1941

Preludium

Film - Psychologický, Drama, Romantický


1938

Pán a sluha

Film - Komedie

Jarka a Věra

Film - Komedie

Boží mlýny

Film - Drama


1937

Falešná kočička

Film - Komedie

Lízin let do nebe

Film - Drama, Romantický

Jarčin profesor

Film - Komedie

Lidé na kře

Film - Drama

Poručík Alexander Rjepkin

Film - Válečný, Drama

Poslíček lásky

Film - Komedie


1936

Manželství na úvěr

Film - Drama, Romantický

Naše XI.

Film - Komedie, Sportovní

Trhani

Film - Drama


1935

Studentská máma

Film - Komedie, Romantický

Jedna z milionu

Film - Komedie

První políbení

Film - Drama, Romantický


1933

Drž je!

Film - Krátkometrážní


1932

Pepina Rejholcová

Film - Hudební, Komedie


1930

Fidlovačka

Film - Hudební, Komedie, Muzikál


1929

Tchán Kondelík a zeť Vejvara

Film - Komedie


Kostymérka - maskérka

1969

Slasti Otce vlasti

Film - Komedie, Historický


1968

Raport

Film - Drama


1965

7 zabitých

Film - Drama


1964

Pět hříšníků

Film - Povídkový, Drama


1963

Deváté jméno

Film - Krimi, Psychologický, Drama


1960

Pochodně

Film - Drama, Historický


1958

Tři přání

Film - Komedie


1956

Labakan

Film - Pohádka, Fantasy

Dalibor

Film - Hudební, Drama


1955

Z mého života

Film - Hudební, Životopisný, Drama


1954

Cirkus bude!

Film - Komedie

Stříbrný vítr

Film - Poetický, Drama


1953

Měsíc nad řekou

Film - Poetický, Psychologický, Drama, Romantický

Můj přítel Fabián

Film - Psychologický, Drama


1950

Případ Dr. Kováře

Film - Drama


1948

Bílá tma

Film - Drama


Archivní záběry

2006

Za vesnickými muzikanty

Seriál - Hudební

Životopis

Slávka Doležalová se narodila 28. září 1913 s největší pravděpodobností v Praze. O jejím původu a zázemí nemáme žádné zprávy. Po studiích využila svých tanečních schopností a dala se k divadlu. Na rozhraní 20. a 30. let se z ní stala sólová tanečnice smíchovské Arény.

Poté omezila svoji divadelní činnost a věnovala se především filmu, v němž jako „lidová herečka“ přetvářela většinou menší rázovité postavy. Debutovala na úplném konci němé éry jako služka u Vejvarů v Innemannově komedii TCHÁN KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA (1929). Hned následující rok se už etablovala ve zvukovém filmu jako šilhavá služka v dalším snímku Svatopluka Innemanna FIDLOVAČKA (1930).

Po dvouleté pauze získala svojí nejvýznamnější filmovou příležitost, když svou fyzickou podobností připomínala kreslenou postavičku Pepiny Rejholcové malíře Františka Voborského, která se stala hlavní postavou komedie PEPINA REJHOLCOVÁ (1932) Václava Binovce. V tomto filmu (o kterém se hodně psalo i ve filmových časopisech) si i zazpívala a vytvořila milovnický pár s hercem Fandou Mrázkem (hrál detektiva Ferdinanda Brázdu).

Dočasné popularity Doležalové a Mrázka využil i režisér Svatopluk Innemann, když je o rok později obsadil jako pradlenku a pekaře do reklamy na Schichtovo mýdlo pod názvem DRŽ JE! (1933). Po další dvouleté přestávce se od poloviny 30. let objevovala jen v epizodách.

V letech 1935 – 1938 se předvedla Slávka Hamouzová ve snímcích JEDNA Z MILIONU (služka Anči), PRVNÍ POLÍBENÍ (servírka na večírku), STUDENTSKÁ MÁMA (továrníkova sekretářka), TRHANI (dcera Baruška), NAŠE XI. (divačka na kopané), MANŽELSTVÍ NA ÚVĚR (světlovlasá švadlenka Máňa), LIDÉ NA KŘE (žena v čekárně), FALEŠNÁ KOČIČKA (Ferdova dívka), JARČIN PROFESOR (přítelkyně Zdenička), PORUČÍK ALEXANDER RJEPKIN (vychovatelka Boženka), POSLÍČEK LÁSKY (instruktorka Ema), LÍZIN LET DO NEBE / LÍZA IROVSKÁ (služka u starostů Anka), BOŽÍ MLÝNY (děvečka Manka), PÁN A SLUHA (členka klubu) a JARKA A VĚRA (služka u Pšeničků Běta).

Za německé okupace své epizodky rozšířila ještě o animírku ve vinárně (PRELUDIUM), paní Pěknou (RYBA NA SUCHU) a o služku u Bartošů Marii (ČTRNÁCTÝ U STOLU). Ještě se objevila těsně po válce ve znárodněné kinematografii jako sousedka s domovnicí (Darja Hajská) v Čápově dramatu MUŽI BEZ KŘÍDEL (1946).

Po dvacetileté odmlce jí dal poslední příležitost režisér Pavel Kohout, když v jeho filmu SVATBA S PODMÍNKOU (1965) ztělesnila zvědavou sousedku Vlastimila Vrány (Michael Junášek). Po okupaci ovšem nalezla od 8. října 1945 svoji konečnou pozici u kinematografie až do odchodu na penzi jako kostymérka (později jako I. kostymérka) pod jménem Věnceslava Kulhavá (toto jméno získala po provdání). Poprvé se na této pozici uplatnila u dramatu Františka Čápa BÍLÁ TMA (1948).

Během 50. a 60. let se Věnceslava Kulhavá podílela jako kostymérka na významných i průměrných snímcích režisérů Miloše Makovce (PŘÍPAD DR. KOVÁŘE), Jiřího Weisse (MŮJ PŘÍTEL FABIÁN), Václava Kršky (MĚSÍC NAD ŘEKOU, STŘÍBRNÝ VÍTR, LABAKAN, DALIBOR), Oldřicha Lipského (CIRKUS BUDE!), Jána Kadára a Elmara Klose (TŘI PŘÁNÍ), Vladimíra Čecha (POCHODNĚ, KDE ALIBI NESTAČÍ), Stanislava Strnada (ZÁMEK PRO BARBORKU), Oldřicha Daňka (SPANILÁ JÍZDA, LOV NA MAMUTA), Jiřího Sequense (DEVÁTÉ JMÉNO), Jaroslava Balíka (PĚT HŘÍŠNÍKŮ), Pavla Kohouta (7 ZABITÝCH, SVATBA S PODMÍNKOU), Václava Táborského (ZÁZRAČNÝ HLAVOLAM), Jána Roháče, Radúze Činčery a Vladimíra Svitáčka (KINOAUTOMAT ČLOVĚK A JEHO DŮM) a Karla Steklého (SLASTI OTCE VLASTI).

Kulhavá často spolupracovala s dalšími kostyméry a s kostymérkami. Jak vidno, kromě filmů z tehdejší současnosti a nedávné minulosti, zvládala i snímky historické (především ze středověku). V 70. letech se po šestileté pauze navrátila do funkce kostymérky už naposledy u nechvalně proslulého politického pamfletu Vojtěcha Trapla TOBĚ HRANA ZVONIT NEBUDE (1975).

Tuto funkci si ojediněle vyzkoušela i pro televizi (např. televizní film RAPORT z roku 1968). Po odchodu z filmového světa dožila herečka a kostymérka Slávka (Věnceslava) Doležalová – Kulhavá v poklidu na odpočinku a zemřela v naprostém zapomenutí. Neznáme ani její přesné datum úmrtí. Bylo to nejspíše v Praze po roce 1975.

Jaroslav "krib" Lopour

Komentáře - zatím bez komentáře

Tyto stránky jsou chráněny reCAPTCHA a platí zásady ochrany osobních údajů a smluvní podmínky společnosti Google.