Anatole Litvak

Režisér Anatole Litvak, vlastním jménem Michail Anatol Litvak, pocházel z ukrajinské židovské rodiny a narodil se 10. května 1902 v Kyjevě. Dobu dospívání strávil v Petrohradě, kde studoval na Státní dramatické škole, přitahoval jej ale především film. Spolu s řadou jiných umělců odešel ve dvacátých letech z Ruska a začal pracovat v různých profesích pro filmové společnosti ve Francii a Německu.

Poté, co si vyzkoušel roli asistenta režiséra nebo střihače, realizoval jako osmadvacetiletý svůj první film, muzikál DOLLY MACHT KARRIERE (1930), který natočil v Německu. V následujících letech točil nadále v Německu, ale také ve Francii a Velké Británii, z jeho prací té doby stojí za zmínku historické drama MAYERLING (1936), které zabodovalo na filmovém festivalu v Benátkách. I když jeho filmy z této doby jsou dnes zapomenuté, ve své době byly velmi úspěšné a vzbudily pozornost významných osobností pohybujících se v oblasti filmu. Američtí producenti pak Litvaka pozvali do USA a nabídli mu natáčet v Hollywoodu; Litvak v té době působil (mimo jiné) v Německu a jako ruskému Židovi mu v době vzrůstající moci nacismu taková příležitost pochopitelně přišla velmi vhod.

První film natočený v Americe, THE WOMAN I LOVE (1937), se vracel k událostem první světové války. Litvak pak nadále tvořil v USA, za zmínku stojí filmy ALL THIS, AND HEAVEN TOO (1940) nebo BLUES IN THE NIGHT (1941), které byly v různých kategoriích nominovány na Oscara. V době druhé světové války pak natočil několik dokumentárních filmů, z nichž se významných ocenění od odborníků dočkal snímek ROZDĚL A PANUJ (Divide And Conquer, 1943), načež následovaly další úspěšné tituly (film BATTLE OF RUSSIA z roku 1943 byl nominován na Oscara jako nejlepší dokumentární titul). V této době vstoupil Litvak jako řadový voják do americké armády a zúčastnil se vylodění v Normandii; jako üznávaný filmař byl tehdy pověřen, aby na filmový pás zaznamenal tuto stěžejní historickou událost. Litvak se tehdy uplatnil mimo jiné díky svým jazykovým znalostem, protože ovládal ruštinu, francouzštinu a němčinu.

Po skončení války se Litvak vrátil k filmu jako uměleckému žánru a natáčel nadále v USA; z jeho tvorby té doby stojí za zmínku film PROMIŇTE, OMYL (Sorry, Wrong Number, 1947), z nějž vzešla jedna oscarová nominace.V těsně poválečné době dospěl Litvak také ke svému životnímu úspěchu, kterým bylo psychologické drama HADÍ JÁMA (The Snake Pit, 1948) natočené podle románu Mary Jane Ward; z pěti nominací na Oscara v různých kategoriích film získal „jen“ cenu za zvuk, dále byl film nominován na Zlatého lva v Benátkách. Za film THE DEEP BLUE SEA (1955) se slavnou Vivien Leigh v hlavní roli byl nominován na cenu Zlatého lva v Benátkách.

Z dalších filmů Anatole Litvaka je na místě uvést historické drama ANASTASIA (1956) s dodnes oblíbenou tématikou vyvraždění carské rodiny. Tento film byl sice vyprodukován v USA, ale natáčel se ve Francii, Dánsku a Velké Británii, za zmínku stojí také mezinárodní hvězdné obsazení a Ingrid Bergman získala za svou hlavní roli Oscara. Ze spolupráce s Ingrid Bergman vzešel později zajímavý dramtatický příběh milostného trojúhelníku GOODBYE AGAIN (1961), který byl uváděn (i u nás) pod různými názvy.

Z Litvakových příležitostných návratů do Francie vyniká film NŮŽ V RÁNĚ (Le couteau dans la plaie, 1962), melodramatický titul opět s mezinárodním obsazením (Sophia Loren, Anthony Perkins). V koprodukci USA a Francie pak Litvak natočil další zajímavý, žánrově nevyhraněný film NOC GENERÁLŮ (The Night Of The Generals, 1967), který osciluje na hranici válečného snímku a kriminálního thrilleru. S tímto titulem Litvak nicméně po dlouhé době zabodoval v divácké úspěšnosti. Poslední prací Anatole Litvaka bylo drama THE LADY IN THE CAR WITH GLASSES AND GUN (1970). Šlo opět o koprodukci Francie a USA a film byl kompletně natočen ve francouzských exteriérech. Anatole Litvak se následně usadil ve Francii a také zde zemřel (15. prosince 1974 v Neuilly-sur-Seine, dnes součást Paříže).

Anatole Litvak byl dvakrát ženatý; jeho první manželkou byla americká herečka Miriam Hopkins (1902-1972), s níž se oženil v roce 1937, manželství se ale rozpadlo již po dvou letech. Jeho druhou manželkou byla módní návrhářka a kostýmní výtvarnice Sophie Steur, která se podílela na některých jeho filmech.

Pavel "argenson" Vlach