Maksim Munzuk

Maksim Munzuk

Osobnostcsfd.cz

Herec

Mohlo by vás zajímat
Filmografie

Herec

1989

Mest

Film - Drama


1988

Gadanije na baraněj lopatke

Film - Drama


1987

Prikaz

Film - Dobrodružný, Drama


1981

Valentina

Film - Drama


1979

Progulka, dostojnaja mužčin

Film - Drama

Posledňaja ochota

Film - Dobrodružný, Akční


1978

Predvaritělnoje rassledovanije

Film - Krimi


1975

Děrsu Uzala

Film - Dobrodružný, Životopisný, Drama


1971

Propaža svidětělja

Film - Krimi

Životopis

“Když pobýváš s takovým člověkem, bezděky tě to k němu začne táhnout a uklidníš se.” (Munzuk o Kurosawovi)

Maxim Mongužukovič Munzuk, národní umělec Tuvinské republiky a Ruska, laureát státní ceny Tuvinské republiky, významný tuvinský herec a vynikající tvůrčí osobnost, který se do tuvinských dějin navždy zapsal jako jeden ze zakladatelů národního divadla, se narodil do početné rodiny, ve které do té doby na svět přicházely zatím pouze dívky; ty ovšem v mladém věku umíraly. Devátým porodem přišla na svět dvojčata: chlapec a holčička. Osud byl opět krutý: tentokrát si smrt sebou vzala děvče i matku. Naživu zůstal maličký Maxim, brzy mu umřel otec a on osiřel.

Dále už byl k němu osud shovívavý a on mohl prožít dlouhý a šťastný život, během kterého mu bylo dáno dojít až na filmový Olymp. Zvídavost malého Munzuka neznala mezí, dychtivě do sebe nasával vše nové: ruštině se naučil jako nádeník u Rusů; u čínských obchodníků se naučil počítat; později se dobrovolně přihlásil do Тuvinské lidové armády, kde se seznámil nejen s technikou boje, ale i se základy hudby a vedl kapelu dělostřeleckého pluku.

Se svojí ženou, o osm let mladší herečkou, básnířkou a pozdější národní umělkyní, Kara-kys Nomzatovnou, se seznámil během divadelních začátků. Mladá činorodá krasavice s neobyčejným hlasem mu okamžitě učarovala. Na námluvy údajně cestoval po kraji rozhrkaným traktorem, který musel během cesty spravovat. Prožili spolu šedesát let a měli pět dětí, podle kterých byl vynikajícím otcem. Vzpomínají jak se během války, kdy byla nouze o potraviny, vydával po představeních pěšky na lov.

Munzuk byl hercem, režisérem, zpěvákem, spolu se ženou sbírali lidovou hudbu (výsledkem byly dva zpěvníky), skladatelem a učitelem. Připisuje se mu autorství tří dramat, která byla rovněž uvedena na divadle. V roce 1939 byl ustanoven vedoucím prvního tuvinského divadelního studia "Divadlo Uran.” Bezpočet – udává se více než sto – nejrozmanitějších rolí ztvárnil na scéně Tuvinského hudebně-činoherního divadla V. Kok-oola. Je zřejmé, že společensky aktivnímu člověku nemohl ujít ani takový atribut civilizace jakým bylo kino.

LIDÉ HOLUBÍCH ŘEK (1958), první umělecký film o Tuvě, ve kterém se objevila řada tuvinských herců, se stal současně první vlaštovkou v jeho filmové kariéře. Zásadní se však v tomto směru stala až postava lovce Teche-Doržu ze snímku ZTRÁTA SVĚDKA (1971). Všiml si ho totiž Akira Kurosawa a ačkoli byla ve hře další jména, vybral si slavný režisér pro roli Děrsu Uzaly ve stejnojmenném filmu právě Munzuka. DĚRSU UZALA (1975) posbíral množství prestižních ocenění včetně Oskara (1975) pro “nejlepší cizojazyčný film”, Munzuk cestoval po festivalech a premiérách (Německo, Japonsko...) a díky filmu se dostal do povědomí světového diváctva.

Po skončení natáčení zůstal Munzuk s Kurosawou (narodili se mimochodem jen několik týdnů po sobě) ve styku až do konce života a k větším svátkům si posílali přání. Munzuk o slavném Japonci mluvil s rozechvěním a nazýval ho “Bašky” (učitel): “Natáčeli jsme docela obtížnou scénu a já cítil, že se mnou Bašky není spokojen. Trpělivě vše objasňoval a bez zvláštní námahy dociloval potřebného výsledku. Byl jsem hrozně nervózní, ohromovala mě jeho vnitřní energie, vytrvalost a trpělivost v práci s herci - druhý na jeho místě by na mě dávno zařval.”

Zahrál si v celkem dvaadvaceti filmech. Rádcem a učitelem mu byl v jeho začátcích herec Jurij Solomin, se kterým se seznámil během práce na “Děrsovi” a který mu údajně velmi připomínal jeho staršího syna Mergena. Do Munzukovy filmografie patří dále například PŘEDBĚŽNÉ VYŠETŘOVÁNÍ (1978), POSLEDNÍ LOV (1979), PROCHÁZKA HODNÁ MUŽŮ (1979), VALENTÝNA (1981) nebo POMSTA (1989).

Tuvinci věří, že lidé, kteří dosáhli pokročilého věku, se stanou šamany a mohou rozmlouvat s duchy zemřelých. Krátce před smrtí za ním, jak vzpomínají jeho potomci, “přicházeli” ti, kteří už nežili a on s nimi hovořil. Velice často právě i s Kurosawou.

Marek "džanik" Janík

Komentáře - zatím bez komentáře

Tyto stránky jsou chráněny reCAPTCHA a platí zásady ochrany osobních údajů a smluvní podmínky společnosti Google.