Marta Fričová

Marta Fričová se narodila 10. prosince 1914 v Praze slavné herečce němých filmů Suzanne Marwille (1895 – 1962) a jejímu prvnímu manželovi Schullbauerovi. Po sňatku její matky s režisérem Martinem Fričem v roce 1928 přijala Marta (také její nevlastní sestra Eva) nové jméno Fričová (díky tomu bývá omylem označována jako Fričova vlastní dcera).

Ve druhé polovině třicátých let vystupovala v Divadle Vlasty Buriana. Za okupace hrála v Intimním divadle a v Novém divadle. Po válce ještě krátce působila v Divadle kolektivní tvorby (1945 – 1946). Mimo herectví se proslavila také jako výborná tanečnice. Sama zřídila a vedla taneční a rytmickou školu s výukou rytmiky, akrobacie a stepu na Karlově náměstí v Praze.

Její projev spočíval zejména v tanci. Jako herečka nebyla moc nadaná. Její herecký projev byl střídmý, klidný, skoupý na výrazná gesta a pohyby s tělem (tyto herecké vlastnosti zdědila po matce). Na různých divadelních scénách byla obsazována zejména do menších milovnických a naivních rolí mladých děvčat a hodných žen.

Ve filmu se poprvé objevila v pěti letech po boku své matky, která ji „protlačila“ do svých devíti němých filmů SIVOOKÝ DÉMON, BOGRA (dcera hraběnky Elisy), ZA SVOBODU NÁRODA, ROMÁN BOXERA (dítě Marta), POSLEDNÍ RADOST (děvčátku paní Bredové), IRČIN ROMÁNEK II. (amorek), ČERNÍ MYSLIVCI (Žofčin synáček Jiří), NOC TŘÍKRÁLOVÁ (skřítek) a ADAM A EVA (dvojrole malé Evičky a Adámka). V tomto období vystupovala pod matčiným jménem Marta Marwille.

O čtrnáct let později vstoupila (již pod jménem Marta Fričová) do zvukové éry postupně rozvíjející se československé kinematografie jako tanečnice v krátkometrážním snímku adoptivního otce Martina Friče ČERNOBÍLÁ RAPSODIE (1936).

Za další tři roky si jí režisér Vladimír Slavínský vybral do své nedochované komedie ŽABEC (1939). O rok později hrála hlavní roli Helenky Králíčkové v další úspěšné komedii režiséra Vladimíra Slavínského POZNEJ SVÉHO MUŽE (1940).

Její zbylé filmy (stejně jako u její matky) režíroval Martin Frič. Za války si zahrála titulní dívčí úlohu melancholické Aninky Dražické, která přes nesnáze nakonec získá místo městského purkmistra (Jaroslav Marvan), díky pomoci katovy (František Smolík) ženy Roziny (Jiřina Štěpničková), svoji lásku, městského písaře Prokopa (Gustav Nezval) v kostýmní komedii POČESTNÉ PANÍ PARDUBICKÉ (1944).

Po válce Marta Fričová hrála již jen ve třech snímcích menší úlohy. Vytvořila francouzskou sekretářku v dobově poznamenaném dramatu ZOCELENÍ (1950), Lomikarovu dceru Barboru v historickém filmu PSOHLAVCI (1955) podle románu Aloise Jiráska a tlumočnici ve smutném dramatu DNES NAPOSLED (1958). Touto rolí se její filmografie navždy uzavírá.

I když byla Marta Fričová nevýraznou herečkou a filmové role získala díky své matce a adoptivnímu otci (ve skutečnosti o role ani nestála a nechtěla být filmovou herečkou), její jméno již bude navždy a nerozlučně spjato s historií naší národní kinematografie dvacátých až padesátých let..

Do pozdního věku Marta Fričová učila tanec a měla chovnou stanici velkých kníračů (sama žila s pěti fenami). Byla velikou přítelkyní fotografky Dagmar Pavlíkové. Do konce života se v ní stále nacházelo plno elánu a života.

Marta Fričová zemřela bezdětná 7. října 1993 v pražských Hodkovičkách ve věku sedmdesáti devíti let. Je pochovaná na hřbitově v Přední kopanině se svoji matkou Suzanne Marwille a adoptivním otcem Martinem Fričem.

Jaroslav "krib" Lopour