Herečka, tanečnice a choreografka Růžena Gottliebová se narodila 20. září 1911 v Praze slavnému jevištnímu výtvarníkovi a známému návrháři kostýmů Národního divadla a filmu Josefu Matějovi Gottliebovi (1882 – 1967). Jejím bratrancem byl jevištní výtvarník Venda Gottlieb (1904 – 1951). Gottliebová byla manželkou herce Bohumila Křížka (1925 – 1979). Po otci zdědila umělecké nadání a jako studentka odešla na dramatické oddělení Státní konzervatoře Praha, kterou absolvovala v roce 1929.

Ještě za studií se stala členkou Národního divadla, kde rovněž pracoval její otec, a působila v něm v letech 1927 – 1946 (jako dobrá tanečnice a baletka byla v letech 1927 – 1938 sustentantka činohry a členka baletního souboru a v období 1938 – 1946 jako řádná členka činohry). Od 1. listopadu 1945 až do 31. července 1946 zde byla choreografkou několika představení (působila i ve Studiu Národního divadla). Mezitím odjela v letech 1935 – 1936 na stáž do francouzského divadla Théàtre Port St. Martin.

Po propuštění z ND se věnovala sólové taneční práci a choreografii v několika činoherních divadlech: Divadlo na Fidlovačce (1950 – 1956), Městská divadla pražská, Divadlo Hudby, Divadlo E. F. Buriana aj.

Gottliebová se kromě tance a autorství choreografií hojně uplatňovala jako divadelní herečka. Její vývin a divadelní herectví je však spjato s obdobím působení v Národním divadle. Její vyšší postava, zvláštně stavěná stář s podivně drsným venkovským výrazem a s přehnanou mimikou i gesty ji předurčovaly do menších a okrajových (často záporných) rolí plnokrevných děvčat a paniček („Paličova dcera“, „Faust“, „Jánošík“, „Strakonický dudák“, „R. U. R.“ apod.). Jako choreografka se podepsala v ND například pod inscenacemi „Stvoření lásky“, „Hrátky s čertem“ či „Maryša“.

Ve filmu se Gottliebová zjevila poprvé na sklonku němého období v epizodní roličce dívky z Ludmiliny družiny v Kolárově velkofilmu SVATÝ VÁCLAV (1929). Po desetileté přestávce se v prvních letech nacistické okupace opět objevila v menších úlohách „čekanky“ (ČEKANKY), pekařské dělnice (TURBINA) a divadelní herečky (PRELUDIUM).

Po válce, kdy byla za nevhodné chování za okupace potrestána pokutou 1000,– Kčs a též propuštěním z činohry ND, ji znárodněná kinematografie kupodivu nabídla více úkolů. Hrála ve snímcích NEZBEDNÝ BAKALÁŘ (manželka konšela Češpivy), HOUSLE A SEN (mladá dáma v dostavníku), SIRÉNA (Zimová), REVOLUČNÍ ROK 1848 (hraběnka Stadionová), TEMNO (služebná Šantrůčková), POSEL ÚSVITU (jeptiška), MLADÁ LÉTA (Bártová), ANNA PROLETÁŘKA (Stejskalová) a ZKOUŠKA POKRAČUJE (šatnářka v Mánesu). Pro několik snímků se uplatnila i jako choreografka (TEMNO a LABAKAN).

Nejvýraznějším filmovým hereckým počinem Růženy Gottliebové se stala stylizovaná záporná divá žerna Mihulice ve Steklého báchorce podle Josefa Kajetána Tyla STRAKONICKÝ DUDÁK (1955). Díky tomu, že byly nadpřirozené postavy v titulcích uvedeny jako první, se Gottliebová poprvé a naposled dostala v hereckém obsazení na jedno z předních míst. S filmem se herečka na zbylých čtyřiačtyřicet let rozloučila rolí sekretářky v Mášově psychologickém dramatu OHLÉDNUTÍ (1968).

Růžena Gottliebová spolupracovala rovněž s rozhlasem. Ve třicátých letech měla vlastní taneční školu, jako pedagožka učila pražské Státní konzervatoři gymnastiku, rytmiku a tanec (1947 – 1952) a externě na DAMU (1950 – 1951). Byla pohybovou spolupracovnicí („Žebrácká opera“ i „Útěk“).

Ke konci života Růžena Gottliebová žila v pražském domově důchodců, ale i v penzi byla stále aktivní. Pomocí vozíku ještě v roce 2007 veřejně vystoupila v tanečním duo Dance and Health pod jmény Růžena Křížková a nebo Růžena Gottliebová – Křížková. Bývalá primabalerína, členka činohry Národního divadla a ve své době nejstarší žijící česká herečka Růžena Gottliebová zemřela 10. září 2012 v Praze, pouhých deset dní před svými neuvěřitelně vysokými stoprvními narozeninami.

Jaroslav "krib" Lopour

Komentáře - zatím bez komentáře