Anita Janová

Anita Janová, vlastním jménem Anna Janoušková, se narodila 19. prosince 1907 ve Vídni. Ještě jako mladé děvče svoji hereckou dráhu započala na divadelních scénách smíchovské Arény a revuálního Varieté. Poté se věnovala pouze filmové dráze.

Jejím idolem se stala Clara Bowová, podle níž v české němé kinematografii ztvárňovala rozpustilé, temperamentní a divoké žáby a milovnice. Díky svému atraktivnímu zjevu, světlým vlasům, rozkošné tváři, bystrým očím a stále usměvavým rtům se záhy stala oblíbenou českou hvězdou, kterou režiséři v letech 1926 – 1930 obsazovali ročně i do několika němých filmů.

V roce 1926 debutovala titulní a náročnou rolí mladičké Helenky, dcery starého lesníka (Ferdinand Kaňkovský) v Antonově POHÁDCE MÁJE (1926). V tomto snímku, který je považován za jeden z nejhodnotnějších němých českých filmů, měla Janová za partnera Jiřího Voskovce (který se zde uvedl pod pseudonymem Petr Dolan) a její sestru hrála mladá a tragicky zemřelá herečka Národního divadla Jarmila Horáková. Tato role Janové přinesla nevídanou popularitu, okamžitě ji katapultovala mezi další herecké hvězdy a přinesla lákavé nabídky na hlavní role do dalších snímků.

Ještě tentýž rok se uvedla jako přítelkyně pana Landy (Karel Lamač) v Pištěkově bláznivé dvojnické komedii ANIČKO, VRAŤ SE! (1926). Hlavní ústřední milenecký pár v tomto filmu vytvořili u diváků velmi oblíbení partneři Anny Ondráková a Karel Lamač.

Nadále hrála titulní úlohy (často v různých sentimentálních románcích) sextánky Stáni Bínové v slaďáku SEXTÁNKA (1927) Josefa Medeotti – Boháče, dcery Kláry v Kubáskově melodramatu PANÍ KATYNKA Z VAJEČNÉHO TRHU (1927), Elišky v dramatu Josefa Rovenského DŮM ZTRACENÉHO ŠTĚSTÍ (1927), Toničky Svátkové v melodramatu ŽIVOTEM VEDLA JE LÁSKA (1928) Josefa Rovenského, dcery hostinského (Josef Šváb – Malostranský) Lidunky v melodramatu KAINOVO ZNAMENÍ (1928) Oldřicha Kmínka, studentky Máji Benešové v Kmínkově FILOZOFCE MÁJE (1928), Natálie Kingstonové v koprodukčním snímku ZNÁŠ ONEN MALÝ DOMEK U JEZERA? (1929), neteře Anděly v Krňanského LORETÁNSKÝCH ZVONCÍCH (1929), lesníkovi (Josef Rovenský) ženy Zorky v Kmínkově filmu KDYŽ VALČÍK ZNÍ (1929), Mařenky v osvětovém snímku JINAK OTCOVÉ – JINAK DĚTI (1929), dcery Nany v dramatu BOŽÍ MLÝNY (1929), Václavovy (Zdeněk Štěpánek) sestry Soběslavy v Kolárově velkofilmu SVATÝ VÁCLAV (1929), Heleny Rottrové v dramatu ANDĚLÍČKÁŘKA (1929), dcerky Emy v Kmínkově melodramatu NEPOČESTNÁ ŽENA (1930) či Hany Krásné v UTRPENÍ ŠEDÉ SESTRY (1930).

Ve zvukovém období již takové štěstí neměla, a na začátku třicátých let vytvořila pouze dvě titulní role ve velmi špatných snímcích. Ztělesnila Petrovu ženu v Kmínkově sentimentálním válečném filmu ZA RODNOU HROUDU (1930) a Anušku v melodramatu PÍSEŇ O VELKÉ LÁSCE (1932) Václava Kubáska. Janová se ve třicátých letech provdala, zanechala své herecké kariéry a stáhla se zcela do soukromí.

Provdána byla jako Anna Nováková a pravděpodobně v letech 1935 – 1945 žila na Slovensku. Ovšem láska k filmu byla natolik silná, že se na filmová plátna po téměř dvaceti letech vrátila. Ve znárodněné poválečné kinematografii získala malinké epizodky především v kostýmních a historických snímcích MIKOLÁŠ ALEŠ (1951), MLADÁ LÉTA (1952), TAJEMSTVÍ KRVE (1953), KOMEDIANTI (1953), JAN HUS (1954), NEJLEPŠÍ ČLOVĚK (1954), HRÁTKY S ČERTEM (1956) a MÁJOVÉ HVĚZDY (1959).

Nejvýraznější její rolí z této doby byla epizodka příbuzné manželky Aloise Jiráska (Eduard Cupák) Marie Podhajské (Nataša Tanská) v Krškových MLADÝCH LÉTECH (1952). Zřejmě se jako spíkr uplatnila i na dokumentech DOMÁCÍ DÍLNA (1960), TŘIKRÁT PROČ (1961), VČASNÉ PLACENÍ (1963) a CHRAŇTE NAŠE VESNICE PŘED POŽÁRY (1965). Jedna z prvních filmových hvězd českého filmu Anita Janová zemřela v zapomenutí a v ústraní 24. dubna 1975 v Praze ve věku nedožitých šedesáti osmi let.

Jaroslav "krib" Lopour