Édith Piaf

Vlastním jménem Edith Giovanna Gassion, narodila se 19.12. 1915 v Paříži. Známá historka tvrdí, že to bylo v domě na rohu ulice Belleville, i když v jistých dokumentech stojí, že světlo světa spatřila v nemocnici Tenon. Přesto se tato pověst stala neodmyslitelnou součástí jejího života a sama Edith ji nikdy nevyvracela. Dokonale tak pomáhala vytvořit image lidovosti, na níž si nejslavnější francouzská šansoniérka velmi zakládala.

Edithin otec byl pouliční akrobat a krátce po jejím narození musel narukovat na frontu. Matka zpívala po pařížských dvorcích lyrické písně. O malou dcerušku se skoro nestarala, klidně ji strčila na výchovu babičkám, z nichž jedna byla dokonce bordelmamá. Po návratu z války získal otec angažmá v cirkuse a dcerku brával s sebou. A právě lidé od cirkusu byli prvními svědky jejích pěveckých vystoupení. V jejím hlase se skrývala neuvěřitelná síla. Od patnácti let byla Edith nucena si sama vydělávat na živobytí, a tak opět zpívala. Přestože její první mzdy činily pár franků daných z milosti, lidé na ulici se zastavovali a s úžasem naslouchali maličké dívce (i v dospělosti měřila jen 147cm) s obrovským nadáním.

V sedmnácti letech potkala Louise Duponta a otěhotněla. Tím začalo dlouhé období jejích milostných pletek, zklamání a problémů. Dcera Marcelle zemřela ve dvou letech na zápal mozkových blan. Přestože Edith nebyla zrovna vzorná matka, smrt dítěte jí hluboce otřásla. Po čase se začala stýkat s lidmi z pařížského podsvětí a její jméno - tehdy ještě jako Gassionová - se dostalo do policejních záznamů. Byla na dně. Žila v naprosté chudobě, brala drogy, živila se příležitostnou prostitucí. Jen zpěvu se nevzdala. Její rajon byl mezi ulicemi Belleville a Pigalle a právě tam ji jednoho večera objevil majitel vyhlášeného podniku Gerny´s, Louis Leplée. Psal se rok 1936 a ze zhroucené mladé ženy se stala Edith Piaf, křehký pařížský vrabčák.

Začalo šťastné období. Seznámila se s Jacquesem Canettim a s jeho pomocí vydala první desku. Ulicí však byla až příliš poznamenaná. Canetti spáchal sebevraždu a podezření padlo na ni. Aféra naštěstí brzy utichla a Edithina hvězda začala opět prudce stoupat. Bylo jí třiadvacet a mířila k vrcholu. Natočila několik filmů, měla nový repertoár, pouštěla se do nových vztahů. Brzy o ní věděla celá Paříž. Mezi její přátele patřily i takové osobnosti jako byli Breton, Cocteau, Becaud či Aznavour. Když jí bylo něco kolem třiceti, seznámila se s tehdy ještě neznámým Yvesem Montandem a pomohla mu vybudovat slibnou kariéru. V té době, koncem roku 1945, vznikla její nejslavnější píseň "La Vie en Rose".

Přestože prožila mnoho afér a lásek, tou životní pro ni byl vztah s americkým boxerem Marcelem Cedranem. Neměla však dlouhé trvání. Snad to mohla být ta pravá, ale osud jí nepřál. Štěstí zadusila smrt. V říjnu 1949 se zřítilo letadlo, na jehož palubě se Marcel nacházel. Edith propadla těžkým depresím, že kterých se už nikdy nedostala. V roce 1951 se provdala za šansoniéra Jacquese Pillise, manželství však nebylo příliš šťastné. Navíc téhož roku po těžké autohavárii byla vážně zraněna a na utišení bolesti dostala morfium. Užívala ho déle než bylo nezbytně nutné a vytvořila si návyk. K tomu se přidal alkohol a pařížský vrabčák se znovu ocitl na samém dně. Zpívat však nikdy nepřestala. Naopak. Její kariéra dosáhla vrcholu.

Edith zazářila jako kometa. Taková byla její kariéra - oslňující, zářivá, ale smutně krátká. Její život zničil alkohol, drogy, nešťastné vztahy. A rakovina. Nedokázaly ale zničit její uhrančivý hlas. Podruhé a naposledy se provdala v říjnu 1962 za o dvacet let mladšího zpěváka Théa Sarapa. Tehdy už věděla, že umírá. Pár měsíců před smrtí dala svému oddanému publiku poslední dárek - píseň "Non, je ne regrette rien" (Ne, nelituji ničeho), která byla vlastně rekapitulací celého jejího života.

Vždy tvrdila, že chce zemřít mladá, což pro ni znamenalo do padesáti. Podařilo se jí to o dva roky dříve. Edith Piaf, křehký pařížský vrabčák, zemřela 11.10. 1963 v Plascassier nedaleko Cannes ve věku nedožitých 48 let.

ČSFD.cz