Marie Ježková

Marie Ježková se narodila 1. února 1901 v Červené Řečici. K divadelní práci se začala cílevědomě připravovat v soukromé škole slavné herečky Národního divadla Marie Hübnerové (1921) a v Baletní škole Jaques – Dalcroze. Předtím si už odbyla první divadelní zkušenosti na prknech divadla Uranie (1919 – 1921). Nakrátko byla také členkou slovinského Národního divadla v Lublani (1921 – 1923). Poté se stala elévkou pražského Národního divadla (1. listopadu 1927 – 1934) a nakonec i řádnou členkou činohry (1934 – 1960), kde nenápadně setrvala až do své smrti.

Na divadelních prknech i filmových placech představovala nepostradatelný typ malých a epizodních úloh. V českém i světovém repertoáru vytvořila rozličné hospodyně, služebné, děvečky a prosté matky i babičky. Pro své herectví využívala přesně techniku své učitelky Marie Hübnerové. Své malé postavy přetvářela s pomocí neokázalých hereckých prostředků a s citem pro jejich individuální charakterní a lidskou podobu a malebnou drobnokresbu. Z oněch maličkých úložek si můžeme připomenout např. Máří a Hátu v Jiráskově „Janu Husovi“, paní Klinkáčkovou v Tylově „Fidlovačce“, Horačku v „Maryše“ bratří Mrštíků, Dostálku v Langerově komedii „Obrácení Ferdyše Pištory“ či bábu v Jiráskově „Lucerně“.

Úplně první příležitost Marii Ježkové před filmovými kamerami poskytl kolega z Národního divadla Hugo Haas a režisér Otakar Vávra v komedii VELBLOUD UCHEM JEHLY (1936), kde si zahrála trafikantku. V následujících letech 1937 až 1939 si zahrála ve třinácti snímcích MRAVNOST NADE VŠE (služka u Karasů Madla), PANENSTVÍ (myčka nádobí v automatu Barča), DĚVČE ZA VÝKLADEM (zákaznice v květinářství), KARIÉRA MATKY LÍZALKY (sousedka), V POKUŠENÍ (kostelníkova žena), DĚVČÁTKO Z VENKOVA (žena), ŽENA POD KŘÍŽEM (květinářka), JARKA A VĚRA (třídní učitelka), CO SE ŠEPTÁ (teta Ema), CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH (nahluchlá měštka Babeta Sládková), U POKLADNY STÁL… (paní), KOUZELNÝ DŮM (hospodyně Barbora) a DĚDEČKEM PROTI SVÉ VŮLI (mistrová v módním závodě). Snad kromě filmů PANENSTVÍ (1937) a CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH (1938) úlohy Ježkové nepřesáhly epizodní charakter.

Za německé nacistické okupace se do filmových ateliérů dostala pouze šestkrát v postavách divadelní garderobiérky v dramatu MINULOST JANY KOSINOVÉ (1940) J. A. Holmana, guvernantky v dramatu PRELUDIUM (1941) Františka Čápa, sousedky v Čápově dramatu JAN CIMBURA (1941), hospodyně u doktora Chvojky (Karel Höger) ve Vávrově melodramatu OKOUZLENÁ (1941), staré vdovy v historické komedii POČESTNÉ PANÍ PARDUBICKÉ (1944) Martina Friče, tulačky v dramatu ROZINA SEBRANEC (1945) Otakara Vávry a staré cikánky – prodavačky planet v Krškově poetické komedii ŘEKA ČARUJE (1945). Dva poslední jmenované snímky byly uvedeny až po osvobození.

Znárodněná kinematografie její filmografii obohatila pouze deseti úkoly. Byla ženou na ulici po krádeži ve Fričově povídkovém snímku na motivy próz Karla Čapka ČAPKOVY POVÍDKY (1947), manželkou Boženou Matysovou v budovatelském dramatu ŽELEZNÝ DĚDEK (1948) Václava Kubáska, ženou vesničana Šantrůčka (Ota Motyčka) v Sádkově zamotané komedii ČERVENÁ JEŠTĚRKA (1948), druhou polovičkou kostelníka Josefa Kodýtka (Vlasta Burian) v komedii SLEPICE A KOSTELNÍK (1950) Jana Strejčka a Oldřicha Lipského, Látovou (Jiří Kostka) ženou ve Fričově PASTI (1950), Vaňkovou v RUDÉ ZÁŘI NAD KLADNEM (1955) Vladimíra Vlčka podle románu Antonína Zápotockého, matkou Pepíka Bláhy (Jaroslav Mareš) v Sequensově dramatu NEPORAŽENÍ (1956), starou ženou, která si najímá pokoj ve ŠTĚŇATECH (1957) Ivo Nováka, ženou v Čedoku v Machově komedii CO ŘEKNE ŽENA… (1958) a nakonec sousedkou Bradáčovou v MÁJOVÝCH HVĚZDÁCH (1959) Stanislava Rostockého.

Dalším médiem, které provázelo kariéru Marie Ježkové, byl rozhlas („Ženitba“ i „Maloměšťáci“) a ke konci života také televize. Nikdy nikde nezískala velkou či titulní úlohu, ale svým uměním velmi skvěle obohatila český film, divadlo a kulturu. Herečka Marie Ježková zemřela předčasně v Praze 6. dubna 1960 ve věku pouhých padesáti devíti let a rok po svém posledním filmu.

Jaroslav "krib" Lopour