Věra Koktová

Věra Koktová se narodila 1. dubna 1926 v Košicích. V roce 1951 absolvovala pražskou DAMU a ještě za studií statovala v Národním divadle, Divadle na Vinohradech a hrála ve školní scéně DISK. Po konci školy své umělecké působení spojila až do svého odchodu na odpočinek jen s jednou pražskou scénou, libeňským Divadlem S. K. Neumanna (1. srpen 1951 – 31. srpen 1989), dnes Divadlo pod Palmovkou.

Věra Koktová se vypracovala v charakterní herečku, jež na libeňské scéně ztělesňovala rozličné velké i malé úlohy v českém a světovém klasickém i moderním repertoáru. Malou postavu a charakteristický rysy obličeje doplňovala o pečlivý hlasový projev. Roku 1959 dvakrát hostovala v Národním divadle.

Z desítek her a inscenací, v nichž Věra Koktová vystoupila, uveďme alespoň tituly „Lucerna" (Hanička), „Naši furianti" (Verunka), „Bobří kožich" (Adelheid), „Fidlovačka" (Dorotka), „Racek" (Máša), „Veselé windsorské paničky" (Anička), „Ze života hmyzu" (Apatura a Jepice), „Othello" (Desdemona), „Zločin a trest" (Soňa), „Medea" (Sbor), „Třetí zvonění" (Bábi), „Cyrano z Bergeracu" (Líza), „Marie Stuartovna" (Markéta), „Škola pomluv" (Maxwellová), „Smrt obchodního cestujícího" (Žena), „Hodina H" (Marta), „Žebrácká opera" (Betty), „Osudy dobrého vojáka Švejka" (Katy), „Romeo a Julie na konci listopadu" (Marta), „Ostře sledované vlaky" (Paní Svatá), „Tři na lavičce" (Ambra), „Tobě hrana zvonit nebude" (Zorka Kadlecová) ad.

V českém filmu se poprvé představila v dobách svých hereckých studií jako vězeňkyně v Terezíně ve filmu Alfréda Radoka DALEKÁ CESTA (1948). Český film však nikdy Koktové nedal příležitost se lépe uplatnit, než v malých roličkách.

V 50. letech byla ženou v DIVOTVORNÉM KLOBOUKU (1952), dělnicí Vlastou v komedii SLOVO DĚLÁ ŽENU (1952), milou portýra Mařenou v DOBRÉM VOJÁKU ŠVEJKOVI (1956), hostinskou v komedii FLORENC 13:30 (1957) a Slávkou v dramatu ŽIVOT PRO JANA KAŠPARA (1959).

Šedesátá léta ve filmu prožila jako učitelka (KOUZELNÝ DEN, 1960), manželka Helena (LIDÉ JAKO TY, 1960) a Mery (KOTRMELEC, 1961), paní Černá (POKLAD BYZANTSKÉHO KUPCE, 1966) a ředitelka školy (NEJLEPŠÍ ŽENSKÁ MÉHO ŽIVOTA, 1968). V 70. a 80. letech hrála jen pár epizodek.

Během normalizace se představila v úlohách úřednice na poště v Machově kriminálce NA KOLEJÍCH ČEKÁ VRAH (1970), vedoucí květinářství v komedii TŘI NEVINNÍ (1973) Josefa Macha, přísedící soudu Havránkové v Traplově dramatu TOBĚ HRANA ZVONIT NEBUDE (1975) a i vedoucí Sběrných surovin v komedii Jiřího Hanibala NEOHLÍŽEJ SE, JDE ZA NÁMI KŮŇ! (1979).

Ve druhé normalizační dekádě se převtělila do rolí sekretářky Evičky (mluví Jana Andresíková) v Hanibalově VÍKENDU BEZ RODIČŮ (1981), pokladní v komedii SRDEČNÝ POZDRAV ZE ZEMĚKOULE (1982) Oldřicha Lipského, sousedky v Zábranského filmu TÍSŇOVÉ VOLÁNÍ (1985), referentky z ministerstva v Kleinově JAK BÁSNÍKŮM CHUTNÁ ŽIVOT (1987) a ženy z bednárny v příběhu PRAVIDLA KRUHU (1987) Miroslava Balajky.

A v 90. letech byla sestrou Renoirovou v komedii TRHALA FIALKY DYNAMITEM (1992) Milana Růžičky a po roce 2000, deset let před smrtí, uklízečkou v nemocnici ve snímku Dušana Kleina JAK BÁSNÍCI NEZTRÁCEJÍ NADĚJI (2003).

Hrála taktéž v hraných krátkometrážních (poštovní úřednice – OKAMŽIK, SPOJÍM!, 1961 a matka – HROZNÉ DÍTĚ, 1962), studentských (žena na toaletě – HODNĚ ŠTĚSTÍ!, 1976) a zahraničních (MUTTERS COURAGE a TOM EST TOUT SEUL) projektech. Byla třikrát vdaná. Poprvé za lékaře a spisovatele Miroslava Holuba (1923 – 1998), poté jako Věra Režná a Věra Mikšová. Jejím jediným synem byl filmový žurnalista Radovan Holub (*1949).

Častěji – než v rozhlase („Vaska Trubačov a jeho kamarádi", „Vajíčko", „Hříchy pro posluchače rozhlasu" atp.) a v dabingu (POVÍDKA O POLICAJTOVI atd.) – se Koktová objevovala v televizních filmech (např. PRINC CHOCHOLOUŠ, SLEČNA RAJKA, OHNIVÉ ŽENY, ZÁVRAŤ, PRAŽÁK aj.) a seriálech (ELIŠKA A JEJÍ ROD, JANA EYROVÁ, CHALUPÁŘI, MUŽ NA RADNICI, OKRES NA SEVERU, MY VŠICHNI ŠKOLOU POVINNÍ, DRUHÝ DECH, CHLAPCI A CHLAPI, JOSEF A LY či LETIŠTĚ).

Byla nositelkou Ceny Senior Prix (1996) a řadu let vyučovala na Lidové škole umění v Břevnově. Jejími žáky byli např. Jan Teplý, Milena Steinmasslová i Zuzana Vejvodová. Věra Koktová zemřela náhle po kratší nemoci 25. července 2013 v Léčebně dlouhodobě nemocných v Podbořanech u Žatce.

Jaroslav "krib" Lopour