Hana Pastejříková vystudovala herectví v Praze na DAMU (1966) a hned získala angažmá v legendárním Divadle Za branou (1966-1972), kde vynikla ve hrách Tři sestry nebo Slavík k večeři. Po zrušení této Krejčovy scény v roce 1972 přešla Pastejříková do Divadla J. Průchy, které působilo v Kladně a Mladé Boleslavi. Když bylo po roce 1989 obnoveno Divadlo Za branou, Pastejříková se vrátila na jeho jeviště a zaujala v jedné z prvních inscenací, Višňový sad. V poslední době se věnuje i divadelní režii, například v A studiu Rubín realizovala klasickou ruskou hru Na dně.

Ještě jako studentka DAMU se Pastejříková dostala před filmovou kameru, menší role si zahrála ve filmech VÁNICE (1962) nebo NIKDO SE NEBUDE SMÁT (1965). S nepříliš velkými hereckými úkoly se potkala také již jako herečka Divadla Za branou (SLEČNY PŘIJDOU POZDĚJI, 1966; PŘÍSNĚ TAJNÉ PREMIÉRY, 1967). Větší postavu vězenkyně si pak zahrála ve filmu ...A POZDRAVUJI VLAŠTOVKY (1972). Jedinou hlavní roli dostala díky spolupráci se slovenským režisérem Martinem Hollým; v jeho prvorepublikovém dramatu HRIECH KATARÍNY PADYCHOVEJ (1973) si zahrála morálně nalomenou osamělou mladou ženu. Následně se přehrála do rolí manželek a maminek, připomenout můžeme například její nevlastní matku hlavního hrdiny v komedii LÉTO S KOVBOJEM (1976), objevila se také v kriminalistických seriálech (TŘICET PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, 1974; MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA, 1982). Filmografie Hany Pastejříková však v celkovém vyznění není ani početná, ani nijak významná. Příležitostně se vracela ke spolupráci se slovenskými režiséry (A POBEŽÍM AŽ NA KRAJ SVETA, 1979; ... NEBO BÝT ZABIT, 1985). Zatím naposledy se objevila v mezinárodním projektu ČLOVĚK V ZOO (2001).

V současnosti se Hana Pastejříková věnuje mimo jiné dabingu a vyučuje hereckou výchovu na Vyšší odborné škole herecké v Praze.

Pavel "argenson" Vlach

Komentáře - zatím bez komentáře