Pierre Mondy

Významný francouzský herec a režisér Pierre Mondy má na svém kontě více než 150 filmů a prací v televizi, jeho filmografie zahrnuje také několik milníků, které na něj upoutaly pozornost i mimo Francii. Narodil se v Neuilly-sur-Seine jako Pierre Cuq, po druhé světové válce navštěvoval slavnou hereckou školu René Simona a první zkušenosti získával po roce 1948 v divadle Théâtre de la Huchette. Vzápětí přišly i první nabídky k filmování a debutem Pierra Mondyho byla bezejmenná epizoda v melodramatickém příběhu SETKÁNÍ V ČERVENCI (Rendez-vous de juillet, 1949). Z epizodních rolí přešel počátkem padesátých let k postavám se jménem, objevil se například v hodnotném filmu ADRESÁT NEZNÁMÝ (…Sans laisser ďaddresse, 1951).

Do roku 1951 spadá také první Mondyho sňatek (ženatý byl celkem čtyřikrát); jeho první manželkou se stala později populární herečka Claude Gensac (*1927), rozvedli se ale po čtyřech letech. V padesátých letech hrál Pierre Mondy v několika pařížských divadlech, střídal světovou modernu i francouzskou klasiku (v Théâtre de Montparnasse hrál například ve frašce Brouk v hlavě), připomeňme také, že v roce 1958 hrál v divadle Théâtre de ľAthénée hlavní roli ve hře Oskar, která však narazila na nezájem diváků, později se ovšem stala mimořádně úspěšná díky L. de Funèsovi. Kromě filmu mezitím navázal Pierre Mondy spolupráci také s televizí, kde se objevoval převážně v adaptacích klasikých divadelních nebo literárních předloh.

Z řady vedlejších rolí v často dnes již zapomenutých filmech vykročil Pierre Mondy k bezmála hlavním postavám ve druhé polovině padesátých let, po boku Jeana Gabina to bylo například v dramatu BEZVÝZNAMNÍ LIDÉ (Des gens sans importance, 1956), začal se objevovat i v úlohách strážců zákona, jak v historických filmech, tak i v kriminálkách ze současnosti. Přelomem v Mondyho filmové kariéře byl výpravný titul režiséra Abela Gance AUSTERLITZ (1960, u nás uváděno pod názvem Napoleon), kde Mondy ztvárnil hlavní postavu císaře Napoleona. Film měl obrovský ohlas nejen ve Francii, ale díky mezinárodně srozumitelnému historickému námětu samozřejmě i v zahraničí. Mezitím se v roce 1957 podruhé oženil s herečkou Pascale Roberts (*1933), s níž také hrál v několika filmech. Ani toto manželství ale nevydrželo a v roce 1967 se Mondy oženil potřetí s herečkou Annie Fournier. Z tohoto manželství pocházejí dvě děti, syn Laurent Mondy se prosadil jako televizní scénárista.

V roce 1964 se Pierre Mondy měl stát vrchním strážmistrem Gerberem v první komedii z četnické série. Jako řada jiných nebyl však přesvědčen o uměleckých kvalitách filmu (natož aby tušil budoucí úspěch celého projektu) a na poslední chvíli zkomplikoval začátek natáčení, když svou účast odřekl (postavu pak hrál Michel Galabru). Mondy se přitom omluvil svým vytížením v divadle (hrál tehdy například v Dámě od Maxima v Théâtre du Palais Royal) i na natáčení válečného filmu VÍKEND NA ZUYDCOOTE (Week-end a Zuydcoote, 1964). V 60. a 70. letech se Pierre Mondy věnoval také divadelní režii, spadá sem i jeho jediný pokus o režii filmovou a natočil komedii ŘÍKEJTE MI MATYLDO (Appelez-moi Mathilde, 1969), která však neměla úspěch, odborníci odkazovali právě na Mondyho malé zkušenosti.

Z výrazných filmů sedmdesátých let je na místě připomenout především tři válečné komedie o sedmé rotě, které se (nejen) ve francouzských kinech těšily značnému zájmu diváků; Pierre Mondy zde hrál jednu z hlavních rolí. Komediální polohu si pak zopakoval po boku Claudie Cardinale ve filmu DÁREK (Le cadeau, 1982). Co se týče divadla, zůstával věrný především scéně Théâtre du Palais-Royal, kde hrál například v dílech amerických moderních autorů (A. Miller, N. Simon), ale znovu se vracel i k osvědčené komediální klasice.

V devadesátých letech omezil Pierre Mondy své aktivity ve filmu, často ale hrál v televizi, kde jej proslavila především hlavní role komisaře Cordiera v kriminálním seriálu CORDIEROVI, SOUDCE A POLICAJT (Les Cordier, juge et flic), který se natáčel třináct let (1992-2005). Před filmem stál zatím naposledy v očekávaném, ale nepříliš úspěšném návratu J. P. Belmonda (MUŽ A JEHO PES – Un homme et son chien, 2008). Naši diváci se s Mondym mohli setkat také v dvoudílném historickém televizním filmu PANÍ Z MONSOREAU (La dame de Monsoreau, 2008), kde hrál barona de Méridor, otce titulní hrdinky. V poslední době se jméno Pierra Mondyho v médiích objevuje především s jeho komplikovaným zdravotním stavem. Na závěr připomeňme ještě jméno jeho poslední, čtvrté manželky. Tou je od roku 1991 divadelní a televizní herečka Catherine Allary (*1945).

Pavel "argenson" Vlach