Byla dcerou slavné legendy českého divadla, plzeňského divadelního ředitele a herce Vendelína Budila. Již jako školačka sklízela mimořádné úspěchy na divadelních prknech v titulní úloze Malého lorda. Později se věnovala studiu řeči a zpěvu. V osmnácti letech zpívala např. Olympii v Hoffmannových povídkách. Jako činoherní a operetní herečka a kabaretiérka prošla velkou řadou scén. Hrála v Rokoku, Aréně, Švandově divadle, Velké a Malé operetě a v Divadle na Vinohradech. Jako subreta vystupovala v Rostocku a Stuttgartu a šest let v pražském Německém divadle. Po válce hrála ve Zlíně a Liberci a v roce 1947 se mihla i na scéně Národního divadla. Později se opět vrátila do Severočeského divadla v Liberci, odkud odešla v roce 1952 na odpočinek. Steimarová byla první manželkou herce Jiřího Steimara.

Přestože vytvářela po celý život v českém filmu převážně epizodní role, dokázala i v nich po herecké stránce důmyslně propacovat, vykreslit a niterně prožít svoji postavu. V letech 1913 - 1914 se objevila ve dvou němých filmech (PAN PROFESOR, NEPŘÍTEL ŽEN a ČESKÉ HRADY A ZÁMKY). Před kameru se ale vrátila až téměř po dvaceti letech v roli učitelky hudby Gusty Volmanové v melodramatu V TOM DOMEČKU POD EMAUZY (1933). Velmi často vytvářela role nevzhledných žen, avšak pokaždé jinak. Výborným způsobem tvořila karikatury zlých, primitivních a hloupých žen v komediích, jakými byly např. paní domácí v KARIÉŘE MATKY LÍZALKY (1937), stará panna Apoléna v komedii CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH (1938), drbna Rollerová ve FILOSOFSKÉ HISTORII (1937) nebo paní Betty v komedii ČTRNÁCTÝ U STOLU (1943). Nejvýraznějšími rolemi však byly její psychologicky propracované a působivé postavy stařen a žen - trosek v dramatech. Taková byla její kovářka věštkyně v BABIČCE (1940), stará zpěvačka v šantánu v PANENSTVÍ (1937), Boková v dramatu ŠŤASTNOU CESTU (1943), ale především veškerou kritikou tehdejší doby vysoce ceněná role madame z baru v NOČNÍM MOTÝLOVI (1941). Paradoxem bylo, že právě tyto malé role byly působivější, než její rozsahem větší role, např. teta Josefína v komedii NAŠE XI. (1936), ředitelka ženského klubu v komedii ANDULA VYHRÁLA (1938), Mařenčina teta v KRISTIÁNOVI (1939) nebo otravná Ema Lindová v komedii BARON PRÁŠIL (1940).

Snad právě odchod zpět do Liberce způsobil, že po válce se objevila v posledních dvou rolích. Nejdříve jako žena na veselici v komedii ŘEKA ČARUJE (1945), následně jako teta Lucie v parodii PANCHO SE ŽENÍ (1946). Alespoň tyto dvě role se dlouhou dobu považovaly za její poslední. Při rekonstrukci a promítání filmů v Národním filmovém archivu došlo k identifikaci Anny Steimarové v epizodní roli staré babičky v redakci v komedii PÁTÉ KOLO U VOZU (1958). Mezi slavné příbuzné Anny Steimarové kromě otce Vendelína Budila a manžela Jiřího Steimara musíme také zařadit dceru Jiřinu Steimarovou, vnoučata bratry Kodety a Evelynu Steimarovou a pravnučku Báru Kodetovou.

Petr "Bart" Bartoš

Komentáře - zatím bez komentáře