Poznala rub a líc filmové kariéry, ale naučila se spoléhat sama na sebe, jak v soukromém životě, tak v herectví. Jako většina dětí v raném věku má svoje sny a ideály, tak i Valentina toužila být baletkou, ale pro zdravotní problémy se jí nestala. V době svého školního dětství a všestranného dozrávání se zajímala o divadlo, film a modeling. Pochopitelně také zbožňovala všechny tehdejší filmové hvězdy, které jí částečně inspirovali k tomu, aby si jejího talentu někdo povšiml. Přesto, že herectví nevystudovala, stala se díky svému přirozenému talentu oblíbenou herečkou režisérů i diváků.

Valentina Thielová (původním jménem Valentina Strachovová), se narodila 12. března 1933 v Praze. Jejím prvním manželem byl básník Vladimír Thiele. Byl to také její muž, který ji uvedl do pražské bohémské společnosti. První malou příležitost ve filmu dostala v krátkém snímku NĚCO SE TU ZMĚNILO (1955), kde hrála zdravotní sestru. O něco později se objevila v několika reklamních filmech. Její výrazná tvář s blond vlasy a nezapomenutelné oči plné temperamentu, stále dobré nálady jí otevřely cestu k herecké kariéře obvyklými cestami. Na sjezdu československých spisovatelů, kde byla jako divák, si jí povšiml s velkým zájmem asistent režie Josef Mach a vzal si na ní kontakt. Za nějaký čas byla Valentina s několika jinými dívkami pozvaná na zkoušky filmu FLORENC 13,30 (1957), a měla štěstí. Nabídli jí jednu z hlavní rolí postavu svůdné Miriam po boku Josefa Beka. Její filmový debut měl u diváka nečekaný úspěch. Posléze přišla druhá nabídka, sice o něco menší role. Ve filmu ŽIŽKOVSKÁ ROMANCE (1958), si zahrát rozvernou manželku s neodolatelným sex-appealem, a to se neodmítá. Velkým úspěchem byla její spolupráce s Laternou magikou, s kterou se jako herečka a konferenciérka zúčastnila zahraničního zájezdu na světovou výstavu Expo '58 do Bruselu. Po návratu domů si zahrála ve filmové povídce PRONÁSLEDOVÁNÍ ve filmu od režiséra Františka Vláčila VSTUP ZAKÁZÁN (1959), kde ztvárnila poprvé postavu prosté ženy.

Posléze si zahrála v této ponuré době v několika politicky angažovaných filmech. Namátkou vzpomeňme na emotivní komunistické agitky OBČAN BRYCH, PRVNÍ PARTA, POLICEJNÍ HODINA a jiné. Je třeba dodat, že po stránce herecké odvedla v těchto filmech velmi dobrý výkon. Až teprve počátkem šedesátých let se začala objevovat ve filmařsky kvalitnějších snímcích toho času. Zde ukázala vlohy k dramatu ve filmech tak význačných, jako byl DEŠTIVÝ DEN (1962), a BOXER A SMRŤ (1962). Poté dostala nabídku od Deutsche Film (DEFA), která byla podmíněna dobrou znalostí německého jazyka do filmu DIEB VON SAN MARENGO, DER (1963). Brzo následovaly významnější role v dalších filmech doma i v zahraničí. V roce 1964 hrála po boku Petra Kostky a Vladimíra Menšíka v historické komedii BLÁZNOVA KRONIKA a rok nato v psychologickém filmu KÝM SA SKONČÍ TÁTO NOC (1965). Ve filmu TRANSIT CARLSBAD (1966) zahrála hlavní roli Paní Elizabet.

Její další filmové postavy jí nepřinesly velké možnosti se uplatnit v hlavní roli celovečerního filmu. Mělo to určitý politický podtext. Důvod byl nasnadě. Její druhý manžel Arpád Vilček se aktivně podílel na politických svobodných názorech v dobách komunistické mrazivé normalizace, a to ho stálo místo a Valentinu dobře se rozvíjející kariéru. A tak se stalo. Valentina Thielová měla začátkem sedmdesátých let jedinou možnost účinkovat jako jevištní herečka na zájezdních divadelních štacích za pár korun. Měla ovšem velkou výhodu v tom, že umí zahrát všechno. Nebyla to sice lehká doba, ale slyšet potlesk po představení, které bylo jedinou kulturní vymožeností na malém městě, jí částečně pomohlo i osvobodilo od všech osobních problémů. Přesto, že tu dobu z dnešního pohledu hodnotí jako horší část života. Dostala možnost poznat mnohé a pro ní neznámé další kolegy z herecké branže. Ze vzpomínek vysvítá, že maže to nejhorší a vzpomíná jen na ty pěkné věci.

Začátkem osmdesátých let pod režijním vedením Karla Smyczka dostala Valentina Thielová příležitost ztvárnit větší roli v postavě profesorky Boženky ve filmu SNĚŽENKY A MACHŘI (1982). Následovala řada dalších filmových rolí a televizních angažmá, několika TV seriálů, kde účinkovala v menších rolích. PANOPTIKUM MĚSTA PRAŽSKÉHO (1986), nebo PŘÍSAHÁM A SLIBUJI (1990) a jiné. Dále se věnuje výhradně jen televizní tvorbě, kde je Valentina Thielová aktivní především v rolích babiček a podobně. Její zatím poslední prací je role babičky Boháčové v seriálu TV Prima, RODINNÁ POUTA (2004). Ve svých pětasedmdesáti letech je stále činorodá a herectví se věnuje už jen příležitostně. Občas vystupuje i při různých setkání se seniory, kde vypráví své zajímavé herecké zážitky.

Josef "tahit" B.

Komentáře - zatím bez komentáře