Meda Valentová

Meda Valentová

Osobnostcsfd.cz

Herečka

Mohlo by vás zajímat
Filmografie

Herečka

1971

Dívka na koštěti

Film - Komedie, Pohádka


1955

Vzorný kinematograf Haška Jaroslava

Film - Komedie, Povídkový


1954

Cirkus bude!

Film - Komedie


1953

Tajemství krve

Film - Životopisný, Drama, Historický


1952

Anna proletářka

Film - Drama

Slovo dělá ženu

Film - Komedie


1950

Veselý souboj

Film - Komedie, Sportovní

V trestném území

Film - Krimi, Drama

Pára nad hrncem

Film - Komedie

Zvony z rákosu

Film - Drama


1949

Pan Novák

Film - Komedie


1948

Červená ještěrka

Film - Komedie

Dnes neordinuji

Film - Komedie


1947

Poslední mohykán

Film - Komedie

Předtucha

Film - Drama

Týden v tichém domě

Film - Komedie, Povídkový

Muzikant

Film - Drama


1946

Právě začínáme

Film - Komedie


1945

Řeka čaruje

Film - Komedie, Mysteriózní, Poetický


1944

Počestné paní pardubické

Film - Komedie, Historický

Neviděli jste Bobíka?

Film - Komedie


1943

Šťastnou cestu

Film - Psychologický, Drama

Bláhový sen

Film - Drama, Romantický


1942

Valentin Dobrotivý

Film - Komedie

Muži nestárnou

Film - Komedie, Romantický

Okouzlená

Film - Drama


1941

Turbina

Film - Psychologický, Drama, Historický

Rukavička

Film - Drama, Romantický


1940

Když Burian prášil

Film - Komedie

Dceruška k pohledání

Film - Komedie

Čekanky

Film - Komedie, Romantický


1931

To neznáte Hadimršku

Film - Komedie


1925

Jedenácté přikázání

Film - Komedie

Životopis

Meda Valentová se jako Marie Černá narodila 24. května 1898 v Praze do rodiny státního úředníka. Nejprve zdokonalovala své herectví soukromě u Marie Hübnerové, zpěv u Bohumily Rosenkrancové a klavír u J. Heřmana. Hrát začala roku 1916 jako elévka v činohře Nového německého divadla v Praze (1916 – 1917). Studijně odjela do Vídně a jako operetní herečka vystupovala v Žatci, Liberci a Berlíně (Metropol Theater). Za Lídu Pírkovou – Theimerovou účinkovala v Červené sedmě (1919 – 1921) pod jménem svého prvního muže, ředitele Andrese. Opět se přiklonila k činohře v divadlech v Olomouci (1921 – 1922) a Ostravě (1922 – 1924), ale další svá léta se zase velmi čile pohybovala v operetě.

Účinkovala v Aréně, Varieté a (jako host) v Německém divadle (1924 – 1929), Vinohradském divadle a Městském komorním divadle (1929 – 1935), Divadle Vlasty Buriana (1935 – 1945), Divadle v Karlíně (1945 – 1946), Divadle V + W (1946 – 1948), Divadle státního filmu (1948 – 1951) a nakonec Divadle Na Fidlovačce (1951 – 1959), z něhož odešla na odpočinek. Na všech jevištích měla Meda Valentová možnost uplatnit svůj vrozený šarm, kouzlo, noblesu, smysl pro jemný společenský humor a ženskou komiku („Hraběnka Marica“, „Revizor“, „Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka“ apod.).

Filmová kariéra Medy Valentové byla velmi zajímavá a se třemi velkými přestávkami. Poprvé si zahrála ještě v němém období s Hugo Haasem novomanželku Emu Králíčkovou – Voborskou v Kubáskově komedii JEDENÁCTÉ PŘIKÁZÁNÍ (1925). Zajímavostí je, že ve zvukové verzi z roku 1935 si s Hugo Haasem ve stejné roli místo Medy Valentové zahrála herečka Jiřina Štěpničková. Po šesti letech si odběhla do začínající zvukové éry jako mazaná temperamentní kabaretní zpěvačka Mici Angora ve Fričově a Lamačově komedii TO NEZNÁTE HADIMRŠKU (1931) s Vlastou Burianem v titulní úloze.

Po téměř deseti letech se k filmu opět vrátila v letech 1940 – 1955 ve třiceti menších i větších rolích zámožných a elegantních paniček či prostých žen z lidu. Do roku 1945 se představila jako baronka Olga (jejího muže opět hrál Vlasta Burian) Prášilová (BARON PRÁŠIL), paní Kristina (ČEKANKY), Helena (DCERUŠKA K POHLEDÁNÍ), teta Rézi (TURBINA), Houdková (RUKAVIČKA), majitelka módního salónu (VALENTIN DOBROTIVÝ), hluchá baronka (MUŽI NESTÁRNOU), vedoucí oddělení (ŠŤASTNOU CESTU), majitelka kadeřnictví (BLÁHOVÝ SEN), tetička Hyacinta Horáková (NEVIDĚLI JSTE BOBÍKA?), punčochářova žena (POČESTNÉ PANÍ PARDUBICKÉ), hloupá Šupitová (ŘEKA ČURUJE) atd.

Ve znárodněné československé kinematografii její jméno zaplnilo titulky např. u těchto filmů: PRÁVĚ ZAČÍNÁME (silačka Sidonie), TÝDEN V TICHÉM DOMĚ (paní Lakmusová), PŘEDTUCHA (Horáková), POSLEDNÍ MOHYKÁN (manželka despotického starožitníka Kohouta), MUZIKANT (Henrietta), DNES NEORDINUJI (domovnice Dynybylová), ČERVENÁ JEŠTĚRKA (Bendlová), PAN NOVÁK (Novákova žena), ZVONY Z RÁKOSU (Mocová), VESELÝ SOUBOJ (Javorinová), PÁRA NAD HRNCEM (majitelka vinárny), V TRESTNÉM ÚZEMÍ (Marešová), ANNA PROLETÁŘKA (Prokopcová), SLOVO DĚLÁ ŽENU (Bertíkova žena), TAJEMSTVÍ KRVE (sekretářka u Pluhaře), CIRKUS BUDE! (svatebčanka) a nebo VZORNÝ KINEMATOGRAF HAŠKA JAROSLAVA (Honzátková). V tomto období hrála hlavně manželky hlavních hrdinů, často v páru s Jaroslavem Marvanem, Františkem Kreuzmannem či Jindřichem Plachtou.

Z neznámých důvodů roku 1955 filmová kariéra Medy Valentová ustala. Zdálo se, že již nadobro. Po dlouhých šestnácti letech si na ni vzpomněl režisér Václav Vorlíček proto, aby jí na sklonku života svěřil roztomilou menší roli staré babičky titulního hrdiny Honzy Bláhy (Jan Hrušínský) v pohádkově komedii DÍVKA NA KOŠTĚTI (1971). Za dva roky po skončení natáčení herečka zemřela.

Byla ženou divadelního ředitele Mirko Andrese (pod jménem Meda Andresová veřejně vystupovala př. v Červené sedmě) a podruhé byla provdána jako Meda Václavíková. Spolupracovala též s rozhlasem („Po čem všichni toužíme“, „Každá žena sní o malém hříchu“, „Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka“ aj.). Meda Valentová zemřela 12. prosince 1973 v Praze ve věku sedmdesáti pěti let.

Jaroslav "krib" Lopour

Komentáře - zatím bez komentáře

Tyto stránky jsou chráněny reCAPTCHA a platí zásady ochrany osobních údajů a smluvní podmínky společnosti Google.