Herečka
1971Film - Komedie, Pohádka
1955
Vzorný kinematograf Haška Jaroslava
Film - Komedie, Povídkový
1954
Film - Komedie
1953
Film - Životopisný, Drama, Historický
1952
Film - Drama
Film - Komedie
1950
Film - Komedie, Sportovní
Film - Krimi, Drama
Film - Komedie
Film - Drama
1949
Film - Komedie
1948
Film - Komedie
Film - Komedie
1947
Film - Komedie
Film - Drama
Film - Komedie, Povídkový
Film - Drama
1946
Film - Komedie
1945
Film - Komedie, Mysteriózní, Poetický
1944
Film - Komedie, Historický
Film - Komedie
1943
Film - Psychologický, Drama
Film - Drama, Romantický
1942
Film - Komedie
Film - Komedie, Romantický
Film - Drama
1941
Film - Psychologický, Drama, Historický
Film - Drama, Romantický
1940
Film - Komedie
Film - Komedie
Film - Komedie, Romantický
1931
Film - Komedie
1925
Film - Komedie
Meda Valentová se jako Marie Černá narodila 24. května 1898 v Praze do rodiny státního úředníka. Nejprve zdokonalovala své herectví soukromě u Marie Hübnerové, zpěv u Bohumily Rosenkrancové a klavír u J. Heřmana. Hrát začala roku 1916 jako elévka v činohře Nového německého divadla v Praze (1916 – 1917). Studijně odjela do Vídně a jako operetní herečka vystupovala v Žatci, Liberci a Berlíně (Metropol Theater). Za Lídu Pírkovou – Theimerovou účinkovala v Červené sedmě (1919 – 1921) pod jménem svého prvního muže, ředitele Andrese. Opět se přiklonila k činohře v divadlech v Olomouci (1921 – 1922) a Ostravě (1922 – 1924), ale další svá léta se zase velmi čile pohybovala v operetě.
Účinkovala v Aréně, Varieté a (jako host) v Německém divadle (1924 – 1929), Vinohradském divadle a Městském komorním divadle (1929 – 1935), Divadle Vlasty Buriana (1935 – 1945), Divadle v Karlíně (1945 – 1946), Divadle V + W (1946 – 1948), Divadle státního filmu (1948 – 1951) a nakonec Divadle Na Fidlovačce (1951 – 1959), z něhož odešla na odpočinek. Na všech jevištích měla Meda Valentová možnost uplatnit svůj vrozený šarm, kouzlo, noblesu, smysl pro jemný společenský humor a ženskou komiku („Hraběnka Marica“, „Revizor“, „Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka“ apod.).
Filmová kariéra Medy Valentové byla velmi zajímavá a se třemi velkými přestávkami. Poprvé si zahrála ještě v němém období s Hugo Haasem novomanželku Emu Králíčkovou – Voborskou v Kubáskově komedii JEDENÁCTÉ PŘIKÁZÁNÍ (1925). Zajímavostí je, že ve zvukové verzi z roku 1935 si s Hugo Haasem ve stejné roli místo Medy Valentové zahrála herečka Jiřina Štěpničková. Po šesti letech si odběhla do začínající zvukové éry jako mazaná temperamentní kabaretní zpěvačka Mici Angora ve Fričově a Lamačově komedii TO NEZNÁTE HADIMRŠKU (1931) s Vlastou Burianem v titulní úloze.
Po téměř deseti letech se k filmu opět vrátila v letech 1940 – 1955 ve třiceti menších i větších rolích zámožných a elegantních paniček či prostých žen z lidu. Do roku 1945 se představila jako baronka Olga (jejího muže opět hrál Vlasta Burian) Prášilová (BARON PRÁŠIL), paní Kristina (ČEKANKY), Helena (DCERUŠKA K POHLEDÁNÍ), teta Rézi (TURBINA), Houdková (RUKAVIČKA), majitelka módního salónu (VALENTIN DOBROTIVÝ), hluchá baronka (MUŽI NESTÁRNOU), vedoucí oddělení (ŠŤASTNOU CESTU), majitelka kadeřnictví (BLÁHOVÝ SEN), tetička Hyacinta Horáková (NEVIDĚLI JSTE BOBÍKA?), punčochářova žena (POČESTNÉ PANÍ PARDUBICKÉ), hloupá Šupitová (ŘEKA ČURUJE) atd.
Ve znárodněné československé kinematografii její jméno zaplnilo titulky např. u těchto filmů: PRÁVĚ ZAČÍNÁME (silačka Sidonie), TÝDEN V TICHÉM DOMĚ (paní Lakmusová), PŘEDTUCHA (Horáková), POSLEDNÍ MOHYKÁN (manželka despotického starožitníka Kohouta), MUZIKANT (Henrietta), DNES NEORDINUJI (domovnice Dynybylová), ČERVENÁ JEŠTĚRKA (Bendlová), PAN NOVÁK (Novákova žena), ZVONY Z RÁKOSU (Mocová), VESELÝ SOUBOJ (Javorinová), PÁRA NAD HRNCEM (majitelka vinárny), V TRESTNÉM ÚZEMÍ (Marešová), ANNA PROLETÁŘKA (Prokopcová), SLOVO DĚLÁ ŽENU (Bertíkova žena), TAJEMSTVÍ KRVE (sekretářka u Pluhaře), CIRKUS BUDE! (svatebčanka) a nebo VZORNÝ KINEMATOGRAF HAŠKA JAROSLAVA (Honzátková). V tomto období hrála hlavně manželky hlavních hrdinů, často v páru s Jaroslavem Marvanem, Františkem Kreuzmannem či Jindřichem Plachtou.
Z neznámých důvodů roku 1955 filmová kariéra Medy Valentová ustala. Zdálo se, že již nadobro. Po dlouhých šestnácti letech si na ni vzpomněl režisér Václav Vorlíček proto, aby jí na sklonku života svěřil roztomilou menší roli staré babičky titulního hrdiny Honzy Bláhy (Jan Hrušínský) v pohádkově komedii DÍVKA NA KOŠTĚTI (1971). Za dva roky po skončení natáčení herečka zemřela.
Byla ženou divadelního ředitele Mirko Andrese (pod jménem Meda Andresová veřejně vystupovala př. v Červené sedmě) a podruhé byla provdána jako Meda Václavíková. Spolupracovala též s rozhlasem („Po čem všichni toužíme“, „Každá žena sní o malém hříchu“, „Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka“ aj.). Meda Valentová zemřela 12. prosince 1973 v Praze ve věku sedmdesáti pěti let.