Pocházela z rozvětvené herecké rodiny. Z jejích četných hereckých příbuzných jmenujme otce Aloise Jurného - Vojtu, nevlastní matku Hanu Jelínkovou, nevlastní tety Otýlii Beníškovou a Terezii Brzkovou a zvláště pak bratra Jaroslava Vojtu. V šestnácti letech nastoupila angažmá u divadelní společnosti V. Sieberta - Mělnického. S vyjímkou krátkého působení v kamenném divadle v Ostravě hrála 18 let u venkovských společností, což byla pro herce výborná škola. Od roku 1923 hrála v Praze, kde vystřídala spoustu scén (Divadlo Komedie, Akropolis, Uranie). V letech 1945 - 1948 hrála v Novém divadle, v letech 1948 - 1951 v divadle Státního filmu, v letech 1952 - 1954 v divadle S. K. Neumanna a od roku 1954 do svého odchodu na odpočinek v roce 1961 v divadle E. F. Buriana. Ještě však ke konci 60. let pohostinsky hrála např. v Divadle S. K. Neumanna (inscenace Povídky z Vídeňského lesa).

Hermína Vojtová byla menší, podsadité postavy, tvrdých rysů v obličeji a hrubšího, pevného hlasu. To vše jí předurčilo do rolí charakterních. Byly to často postavy tvrdých, rezolutních, prostých žen, jejichž hrubé vystupování často zastíralo skrytou bolest, nebo dobrotu srdce. Vojtová dokázala zvýraznit jejich lidovou bodrost a zcela se přitom vyhnout sebemenšímu náznaku vulgarity. Především vynikala smyslem pro výrazný detail. Z divadelních rolí jmenujme např. paní Müllerovou (J. Hašek - Dobrý voják Švejk), Agrafenu (A. N. Ostrovskij - Ruka ruku myje), nebo Kostelničku (G. Preissová - Její Pastorkyně).

V českém filmu vytvořila Vojtová více než stovku postav. Začalo to dvoudílným filmem OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA z roku 1926. Ale až teprve v polovině 30. let se začala objevovat na plátně pravidelně. Jen v letech 1937 - 1940 hrála v neuvěřitelných 36 filmech. Spolu se svým bratrem Jaroslavem Vojtou hrála manželský pár nejednou (DUM NA PŘEDMĚSTÍ, U NÁS V KOCOURKOVĚ). Dále byla např. žebračkou Outratovou v melodramatu LÍZIN LET DO NEBE, v jeho pokračování LÍZINO ŠTĚSTÍ byla Mater Reginou, Marjánkou Šumbalovou byla v NAŠICH FURIANTECH, Staňkovou v melodramatu CESTOU KŘÍŽOVOU, statkářkou Krejzovou v MUZIKANTSKÉ LIDUŠCE, chamtivou dědičkou v komedii PŘIJDU HNED, nebo Baruščinou matkou v PRSTÝNKU.

Podobné role ztvárňovala i po osvobození a během 50. let. Z rolí z té doby zmiňme např. matku NIKOLY ŠUHAJE, Skrbkovou v dramatu O ŠEVCI MATOUŠOVI, Němku Hilde Müllerovou v NÁSTUPU, matku Prokopovou v BOMBĚ, nebo bytnou v ČERNÉ SOBOTĚ. S rostoucím věkem ubývalo rolí a v celkovém objemu přibývalo rolí malých. A tak to většinou byly babky různého typu. Ať už klepny, zákaznice, uklizečky nebo bytné. Naposledy to byla brigádnice v komedii UTRPENÍ MLADÉHO BOHÁČKA z roku 1969.

Ojediněle se Vojtová mihla i v televizi (inscenace CHUDÝ KEJKLÍŘ, seriál HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO). V roce 1957 získala Hermína Vojtová vyznamenání Za vynikající práci.

Petr "Bart" Bartoš

Komentáře - zatím bez komentáře