Antonie Nedošinská (někdy bývá nesprávně uváděna jako Antonie Nedošínská) se narodila jako Antonie Valečková 26. června 1885 v Praze jako jedna ze čtyř dětí dělníkovi Valečkovi, který zpíval v Hlaholu. Už od mládí se Nedošinská chtěla stát herečkou, ale její maminka z ní chtěla mít švadlenu. Vyučila se švadlenou a současně tajně navštěvovala dramatickou školu Karla Želenského. Načež v letech 1909 – 1919 prošla kočovnými soubory K. Faltyse, A. Sedláčka a R. Morávka. Po návratu do Prahy se stala herečkou Švandova divadla na Smíchově (1919 – 1928) a nakonec Národního divadla (1928 – 1940), z něho nedobrovolně odešla na odpočinek. Mimo jiné často hostovala ve Vinohradském divadle, v Intimním divadle, ve Východočeském divadle, v Plzni či v Dělnickém divadle na Kladně.

Nedošinská se stala skvělou a legendární realistickou herečkou různých rozšafných a hodných matek, tetiček, rázných manželek apod. I v malém prostoru skvěle dokázala vytvořit složité charaktery, třeba i několika gesty. Své hřejivě lidské role, které se staly u diváků nadmíru oblíbené, sehrávala zejména s prácí s tělem, mimikou a výslovností hlasu. Bohužel její herectví, kvůli nedocenění její osoby, nemohlo plně vyniknout. Do svých nejlepších rolí vtělila Teklu v Gogolově „Ženitbě“ Dynybylovou v „Okénku“, Kláskovou v Jiráskově „Lucerně“, Dubskou v „Našich furiantech“, Mastílkovou ve „Fidlovačce“. Se svým jediným manželem, hercem Jiřím Nedošinským (1880 – 1923) měla jednu dceru.

Daleko více hereckých příležitostí ji přinesl až film. Poprvé si zahrála paní radovou ve ZLATÉM SRDÉČKU (1916). Již v němém období se stala jednou z nejzaměstnávanějších hereček. Hrála například ve filmech DO PANSKÉHO STAVU (Barbora Kráčmerová), OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA I. a II., TCHÁN KONDELÍK A ZEŤ VEJVARA (paní Kondelíková), DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK, ŠVEJK NA FORNTĚ (paní Müllerová), FALEŠNÁ KOČIČKA (hospodyně Amálka Holoubková) nebo ANIČKO, VRAŤ SE! (chůva).

Tu pravou slávu z ní udělal až zvukový film. Nejčastěji hrála různé maminky a tetičky ve snímcích nižší i vyšší úrovně. Hrála Věřinu tetu (KANTOR IDEÁL), Dynybylovou (OKÉNKO), matku Madly (MADLA Z CIHELNY), paní Peštovou (VELBLOUD UCHEM JEHLY), hospodyni Amálku (FALEŠNÁ KOČIČKA), Janatovou (JEJÍ LÉKAŘ), babičku Lepařovou (LÍZINO ŠTĚSTÍ), hospodyni Otýlii (DÍVKA V MODRÉM), matku Kalinovou (DĚDEČKEM PROTI SVÉ VŮLI) či hospodyni (NEBE A DUDY).

Dodnes je nerozlučně spjata s hercem Theodorem Pištěkem, se kterým nejčastěji vytvářela manželské páry (často se diváci omylem domnívali, že jsou manželé i ve skutečnosti) v komediích STRÝČEK Z AMERIKY (1933), MATKA KRÁČMERKA (1934), DOKUD MÁŠ MAMINKU (1934), STUDENTSKÁ MÁMA (1935), JEDNA Z MILIONU (1935), BARBORA ŘÁDÍ (1935), PRVNÍ POLÍBENÍ (1935), OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA (1937), KARIÉRA MATKY LÍZALKY (1937), VDOVIČKA SPADLÁ S NEBE (1937), KLAPZUBOVA XI. (1938), CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH (1938) aj.

Pouze výjimečně ji filmové umění dokázalo nabídnou velkou dramatickou a zápornou roli. Sehrála tak např. majitelku nevěstince v TONCE ŠIBENICI (1930) režiséra Karla Antona, poněmčenou Mastílkovou v Innemannově FIDLOVAČCE (1931), panovačnou majitelku domu Annu Faktorovou v Poláčkově DOMĚ NA PŘEDMĚSTÍ (1933) a starou vdovu Šustrovou ve Fričově dramatu U SNĚDENÉHO KRÁMU (1933), která zapříčiní se svou dcerou (Ela Poznerová) smrt kupce Žemly (František Smolík).

Naposledy se Antonie Nedošinská objevila před filmovými kamerami roku 1947, shodou okolností opět s Theodorem Pištěkem, v roličce hospodyně Máry v ČAPKOVÝCH POVÍDKÁCH Martina Friče.

Byla také častým hostem před rozhlasovým mikrofonem. V roce 1946 byla společně s Theodorem Pištěkem vyznamenána jako Průkopnice českého filmu. Po druhé světové válce se již výrazněji ve veřejném životě neexponovala. Antonie Nedošinská zemřela 17. července 1950 v Poděbradech, kam se jezdila léčit s nemocným srdcem, ve věku šedesáti pěti let.

Jaroslav "krib" Lopour

Komentáře - zatím bez komentáře