Edith Evans

Edith Evans

Osobnostcsfd.cz

Herec/čka

Filmografie

Herec/čka

1977

Nasty Habits

Film - Komedie


1976

Pantoflíček a růže

Film - Dobrodružný, Muzikál, Rodinný, Romantický, Fantasy


1974

Craze

Film - Horor, Komedie

QB VII

Seriál - Mysteriózní, Drama


1973

Nora

Film - Drama


1972

Caballo torero, El

Film - Komedie, Rodinný


1971

Gambler, The

Seriál


1970

Scrooge

Film - Muzikál, Rodinný, Drama, Fantasy

Upon This Rock

Film


1969

The Madwoman of Chaillot

Film - Komedie

David Copperfield

Film - Drama

Šlechtici a podvodníci

Film - Komedie, Krimi


1968

Mnoho opatrnosti pro nic

Film - Komedie, Romantický

The New Cinema

Film - Dokumentární, Krátkometrážní


1967

Pan Fitzwilly

Film - Komedie, Drama, Romantický

The Whisperers

Film - Thriller, Drama

Dee Time

Seriál - Muzikál


1966

Preview Tonight

Seriál - Rodinný


1965

Mladý Cassidy

Film - Životopisný, Drama


1964

The Chalk Garden

Film - Drama


1963

Tom Jones

Film - Dobrodružný, Komedie, Romantický


1961

Time Remembered

Film


1959

Příběh jeptišky

Film - Drama


1958

Ohlédni se v hněvu

Film - Drama


1952

Jak je důležité míti Filipa

Film - Komedie


1949

Piková dáma

Film - Horor, Drama

Poslední dny Dolwynu

Film - Drama


1916

East Is East

Film


1915

Honeymoon for Three

Film - Komedie

Welsh Singer, A

Film - Drama


Host/ka

1972

Clapper Board

Seriál - Rodinný


1970

A Birthday Gala Tribute Noel Coward

Seriál - Reality-TV


1968

The 40th Annual Academy Awards

Seriál - Publicistický


1964

The 36th Annual Academy Awards

Seriál - Publicistický

Životopis

Edith Mary Evans se narodila v londýnské čtvrti Pimlico jako jediná dcera poštovního úředníka Edwarda Evanse a Caroline Ellen. Měla jednoho bratra, který zemřel v útlém věku. Navštěvovala St Michael’s Church of England School v Pimlicu a později se vyučila jako kloboučnice. Na sklonku života prohlašovala, že milovala krásné a drahé materiály, ze kterých se klobouky vyráběly, nicméně nebyla nikdy schopná vyrobit dva totožné.

Během své práce jako kloboučnice začala navštěvovat dramatické kurzy ve Victorii, ze kterých se postupně vyvinula amatérská divadelní skupina zvaná Streatham Shakespeare Players. Jako členka tohoto uskupení poprvé vystoupila na jevišti v říjnu roku 1910 ve hře „Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete“. Když v roce 1912 hrála ve hře „Mnoho povyku pro nic“, všiml si jí divadelní producent William Poel a nabídl jí roli v divadelní hře „Šakuntala“. Následovala hlavní role v Shakespearově tragédii „Troilus a Kressida“. Kritik deníku „The Manchester Guardian“ označil její dikci za nedostatečnou, nicméně označil její výkon jako zajímavý.

Evans později debutovala v divadle West End ve hře „Elizabeth Cooper“ od George Moora. Hra sice nebyla přijata s nadšením, nicméně její výkon byl chválen. Objevila se mimo jiné také v roli Gertrudy v „Hamletovi“.

V roce podepsala kontakt v dnes již zaniklém divadle Royalty Theatre, které se nacházelo v londýnské čtvrti Soho. Hrála především charakterní role v komediích a objevovala se po boku hereček jako Gladys Cooper nebo Lynn Fontanne. Během následujících deseti let zdokonalila svůj herecký talent a objevila se v několika drobných rolích v němých filmech. Za zmínku stojí třeba A Welsh Singer nebo Honeymoon for Three. V roce 1916 se objevila ve snímku East is East a poté si dala na více než třicet let od filmu pauzu. V tomto období absolvovala shakespearovské turné pod vedením Ellen Terry, hrála v několika komediích a zahrála si hned pět postav z her George Bernarda Shawa. V roce 1922 si zahrála v komedii Alfreda Sutra „The Laughing Lady“, přičemž její výkon byl označen kritiky jako její osobní triumf.

V dobách své největší slávy hrála v kritiky oceňovaných hrách jako například „The Way of the World“ nebo „Restoration Comedy“. Anglický spisovatel Arnold Bennett ve svých denících poznamenal, že její výkon ve hře „The Way of the World“ byl nejlepším komediálním výkonem, jaký kdy viděl. Známý anglický divadelní kritik James Agate napsal: „Nebudu nic zlehčovat. Slečna Edith Evans je nedokonalejší ze všech žijících a praktikujících anglických hereček.“

V roce 1925 se Evans připojila k souboru divadla Old Vic a hrála v shakespearových hrách jako „Kupec benátský“, „Antonius a Kleopatra“, „Zkrocení zlé ženy“, „Jak se vám líbí“, „Veselé paničky Windsorské“ nebo „Romeo a Julie“.  Harmonogram zkoušek a představení pro ni byl velmi hektický. Jak sama vzpomínala, bylo to pro ni velmi významné období. Výrazně zhubla a v jediný volný den od zkoušek utekla a vdala se. Jejím manželem se stal inženýr George Booth, děti však nikdy neměli. Sňatek s někým, kdo nebyl nijak spojen s divadlem, Evans velmi vyhovoval, protože nesdílela zálibu mnoha svých kolegů v drbech a zákulisních intrikách.

V roce 1976 se deník „The Times“ ohlédl za její kariérou a poznamenal, že více než dvě dekády na scéně ukázaly obrovský rozsah jejího talentu. Mezi její nejlepší výkony deník zařadil role ve hrách „Tiger Cats“, „The Lady with a Lamp“ nebo třeba „The Apple Cart“, kde roli královy milenky Orinthie napsal G. B. Shaw přímo pro ni. V průběhu 30. let 20. století se přesunula až na Broadway, kde hrála v několika hrách přenesených z Londýna, ale také v mnoha nových inscenacích. V době, kdy v New Yorku hrála ve hře „Romeo a Julie“, její manžel v Londýně náhle zemřel. Zdrcená se tedy vrátila do své rodné země a útěchu našla v tom, že se vrhla do práce.

Během druhé světové války se Evans připojila k souboru ENSA, který cestoval do Gibraltaru, aby zde pobavil spojenecké vojáky. Se souborem absolvovala také turné po Británii, Evropě a Indii. Ke konci války hrála ve hře „The Rivals“. Hra nebyla kritiky přijata dobře a ani výkon Evans nesklidil příliš nadšené reakce.

V roce 1948 se Evans po více než třicetileté pauze vrátila k filmu. Na popud Emlyna Williamse se objevila ve filmu Poslední dny Dolwynu, což byl mimo jiné první film Richarda Burtona. V průběhu padesátých let natočila tři filmy. Za Příběh jeptišky získala svou první nominaci na Zlatý Globus. V první polovině šedesátých let se objevila ve filmech Tom Jones, The Chalk Garden a Mladý Cassidy, přičemž za první dva jmenované snímky získala nominace jak na Oscara, tak na britskou cenu BAFTA. V roce 1967 pak ve svých 78 letech ztvárnila hlavní roli ve filmu The Whisperers, za který si vysloužila svou třetí nominaci na Oscara. Cenu si sice neodnesla, nicméně se jí podařilo získat Zlatý Globus, cenu BAFTA, Stříbrného medvěda z filmového festivalu Berlinale, cenu sdružení filmových kritiků v New Yorku a cenu od sdružení National Board of Review.

Později se objevila ve vedlejších rolích v deseti dalších filmech. Ve filmu Pantoflíček a růže dokonce zpívala a tančila, a to i přes to, že jí v průběhu natáčení bylo 87 let. Její poslední divadelní role byly ve hrách „The Chinese Prime Minister at the Globe“, „The Black Girl in Search of God“ a „Dear Antoine“. Vzhledem k pokročilejšímu věku pro ni již bylo těžké učit se nové role. Naposledy na jevišti vystoupila 5. října 1974 ve vlastní antologii prózy, poezie a hudby „Edith Evans and Friends“. Veřejně naposledy vystoupila v rozhlasovém pořadu stanice BBC „With Great Pleasure“.

Edith Evans zemřela ve svém domě v Cranbrooku 14. října 1976 ve věku úctyhodných 88 let.

peeteno78

Komentáře - zatím bez komentáře

Tyto stránky jsou chráněny reCAPTCHA a platí zásady ochrany osobních údajů a smluvní podmínky společnosti Google.