Herečka Jitka Zelenohorská měla v šedesátých letech zamířeno k pozici české filmové hvězdy, mediální pozornost jí přinášel i soukromý vztah s Waldemarem Matuškou, později ale její životní příběh nabral jiný směr, problematické soukromí, četné zdravotní problémy a nakonec i odchod do zahraničí zapříčinily to, že před kamerou stála naposledy před bezmála třiceti lety. Pochází z Prahy a s uměleckým prostředím se začala setkávat již v dětství, dvanáct let zpívala v Kühnově dětském sboru, s ním účinkovala v rozhlase, ale i v Národním divadle.

Již ve čtrnácti letech se objevila před kamerou jako jedna ze spolužaček ve filmu ČERVNOVÉ DNY (1961), další role studentek odehrála v titulech VÁNICE (1962) nebo NA LANĚ (1963). Titulní roli absolventky hotelové školy, která prožívá první životní zklamání, dostala v povídce Gabriela ve filmu STRAKATÍ ANDĚLÉ (1964), jako jedna z chovanek dívčího penzionátu se mihla i v muzikálu KDYBY TISÍC KLARINETŮ (1964). I když neměla hereckou průpravu, během šedesátých let se stala jednou z nejobsazovanějších osobností mladé generace, její doménou byly role dívek do nepohody, točila i několikrát ročně.

Kromě bohatého uplatnění ve filmu působila i v divadle, po maturitě na jedenáctiletce hrála v Rokoku, Divadle E. F. Buriana nebo Divadle Za branou, později byla konferenciérkou v Laterně Magice, přijala i účast na zahraničních zájezdových představeních s Černým divadlem. Do dějin československé kinematografie vstoupila rolí Zdeničky Svaté, jejíž zadnici razítkuje výpravčí Hubička (Josef Somr) v Menzelově oscarovém filmu OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY (1967). S Jiřím Menzelem pak ještě točila filmy ZLOČIN V ŠANTÁNU (1968) a SKŘIVÁNCI NA NITI (1969), mezitím se začala objevovat i v televizi, točila také na Slovensku.

Do doby druhé poloviny šedesátých let spadá také její vztah s Waldemarem Matuškou; seznámili se při natáčení filmu KDYBY TISÍC KLARINETŮ (1964) a krátce nato spolu začali žít. Bydleli v Matuškově bytě na Václavském náměstí, on byl tehdy na vrcholu popularity (byť zastíněn Karlem Gottem), ona šla z filmu do filmu a byli mediálně známou dvojicí. Žili spolu pět let, do Matuškova života pak ale vstoupila zpěvačka Olga Blechová, která se později stala jeho manželkou. Jitka Zelenohorská dnes říká, že její pětiletý vztah s populárním zpěvákem skončil jednoduše tím, že Matuška vyměnil zámek od bytu a od té doby se nesetkali. S novými poměry po roce 1968 se změnily i možnosti Jitky Zelenohorské před kamerou, protože hrála v Menzelových tehdy zakázaných filmech.

Ve filmografii Jitky Zelenohorské lze pokles k epizodním úlohám pozorovat od počátku 70. let, kdy hrála například barončinu komornou v secesní komedii SLAMĚNÝ KLOBOUK (1971), později se objevila ve filmech MILENCI V ROCE JEDNA (1973) nebo PARTA HIC (1976). V letech 1972-1985 byla Jitka Zelenohorská členkou hereckého souboru Filmového studia Barrandov a díky tomu hrála několikrát ročně, tehdy již ale byla odsouzena k nevelkým rolím, často navíc v tendenčních filmech. Sama herečka ale pokles své popularity v sedmdesátých letech bere s nadhledem.

Od roku 1974 byla provdána za barrandovského producenta Jana Miliče, jejich manželství vydrželo sedm let a skončilo rozvodem. Později se seznámila s německým podnikatelem Peterem Behrensem, s nímž v roce 1984 uzavřela druhý sňatek. Svou filmovou kariéru definitivně uzavřela postavou maminky obou hlavních hrdinů v dětském filmu HLEDÁM DŮM HOLUBÍ (1985) nebo prodavačkou oděvů v kriminálce MRAVENCI NESOU SMRT (1985). Právě jako prodavačka oděvů pracovala poté řadu let v Západním Berlíně, manžel Peter zemřel v roce 2003.

V současnosti střídá Jitka Zelenohorská bydlení v Berlíně a na rodných pražských Vinohradech, svou profesní dráhu i peripetie soukromého života zpřístupnila českým divákům v cyklu TŘINÁCTÁ KOMNATA (2008). Na svou kdysi slibně rozběhnutou, později utlumenou a nakonec předčasně ukončenou filmovou kariéru dnes nahlíží se sympatickým nadhledem a bez známek sebelítosti.

Pavel "argenson" Vlach

Komentáře - zatím bez komentáře