Sydney Greenstreet

I když filmová kariéra tohoto herce trvala pouhých 8 let, zapomenout se na něj nedá. Jednak proto, že účinkoval ve filmech, které formovaly Hollywood, a dále pak díky své nepřehlédnutelné postavě (vážil nějakých 150 kilo), která se vždy stala středem pozornosti, ať už s ním byl na plátně Humphrey Bogart nebo Peter Lorre.

Narodil se roku 1879 v anglickém Sandwichi a měl celkem 7 sourozenců. Není proto divu, že ve svých 18 letech odešel z domova, konkrétně na Cejlon, kde nějaký čas plantážničil, ale velká sucha ho nakonec vyhnala zpátky do rodné Anglie. Zde pak řídil pivovar, což mu překvapivě nepřipadalo tak záživné jako většině ostatních, a začal brát hodiny herectví k ukrácení dlouhých chvil. Na divadelních prknech debutoval roku 1902 rolí vraha ve hře o Sherlocku Holmesovi. Divadlo se pak stalo hlavní Greenstreetovou obživou, když si zahrál jak v Shakespearových dramatech, tak i nezávazných komediích. A to nejen ve své rodné zemi, ale i v Americe, takže až do let čtyřicátých zažíval úspěšnou kariéru na dvou kontinentech. Začaly mu též přicházet nabídky od filmových studií, ty ale Greenstreet odmítal až do svých 62 let.

Přelomovým se pro něj stal rok 1941, kdy přijal nabídku zahrát si hned ve dvou filmech. Tím prvním byl snímek SEDMÁ KAVALÉRIE, kde si zahrál po boku Errolla Flynna a Olivie de Havilland, skutečný průlom však pro něj představoval až snímek nadcházející, a sice MALTÉZSKÝ SOKOL. Zde ztvárnil svou nejslavnější postavu Kaspara „Tlusťocha“ Gutmana lačnícího po vzácné sošce z názvu filmu. Stal se tak důstojným protihráčem tehdy ještě nepříliš slavného Humhreyho Bogarta a z Německa uprchnuvšího Petera Lorrea. Za tuto roli byl také poprvé (a naposledy) nominován na Oscara v kategorii herec ve vedlejší roli.

Roku 1942 se objevil v kultovní CASABLANCE v roli šmelináře Signora Ferrariho, opět po boku Humreyho Bogarta a Petera Lorrea. Rozsahem malá role, ale od studia Warner Brothers solidně zaplacená – plat 4000 dolarů za týden natáčení byla suma více než velkorysá, při sedmitýdenním pobytu na place si Greenstreet na nedostatek financí rozhodně nemohl stěžovat.

V dalších letech se objevoval už v u nás málo známých snímcích, například PASSAGE TO MARSEILLE, CHRISTMAS IN CONNECTICUT nebo IT’S A GREAT FEELING. Posledním filmem, ve kterém si zahrál, je FLAMINGO ROAD z roku 1949 v režii Michaela Curtize, se kterým Greenstreet od Casablancy ještě několikrát spolupracoval.

Po svém posledním filmovém účinkování ještě několik let pracoval v rozhlasu, než 18. června roku 1954 ve věku 74 let podlehl komplikacím spojeným s cukrovkou, kterou již dlouho trpěl. Zanechal po sobě jednoho syna, Johna Ogdena Greenstreeta, jenž shodou okolností zemřel přesně o 50 let později ve stejném věku jako jeho otec.

K zajímavostem patří, že z 23 filmů, ve kterých se Sydney Greenstreet objevil, mu byl celkem v devíti z nich „spoluhráčem“ jeho kamarád Peter Lorre.

Pokud jste si snad někdy říkali, že Jabba the Hutt, ona hromada sádla a slizu z Hvězdných válek, je Greenstreetovi nějak podobný, pak věřte, že se nemýlíte. George Lucas se svými designéry vytvořili tuto postavu právě podle něj. Dokonce se uvažovalo o umístění fezu na Huttovu hlavu jako odkaz na Casablancu, kde Greenstreet taktéž nosil fez, ale od této myšlenky bylo nakonec upuštěno. Zvěsti kolují také o tom, že atomová bomba „Fat Man“ shozená roku 1945 na Nagasaki byla pojmenována po Kasparu „Fat Man“ Gutmanovi, tedy Greenstreetově roli z MALTÉZSKÉHO SOKOLA.

Dan "MrCreosote" Vondra