Herec
1994Film - Drama
1988
Film - Komedie
1981
Film - Drama, Romantický
1977
Film - Komedie, Povídkový
1972
1971
Film - Komedie, Krimi, Akční
Film - Komedie
1970
Lettera aperta a un giornale della sera
Film - Drama
Seriál - Komedie
1965
Film - Komedie
1964
Film - Komedie
Režisér
1995Film - Krimi
1993
1989
Film - Drama
Film - Muzikál, Drama
1985
Film - Komedie
1984
Film - Komedie
1982
Film - Komedie
1980
Film - Komedie
1979
Film
1976
Film - Komedie
Film - Komedie
Basta che non si sappia in giro!...
Film - Komedie
Film
1974
Film - Komedie, Drama
1971
Film - Komedie, Drama
1970
Film - Komedie, Drama
1967
Film - Komedie, Drama
1965
Film - Komedie
1962
Film - Válečný, Drama
1961
Film - Válečný, Drama
1960
Film - Komedie
1958
Film - Komedie
1957
Film
Scenárista
19931989
Film - Muzikál, Drama
Film - Drama
1985
Film - Komedie
1984
Film - Komedie
1982
Film - Komedie
1980
Film - Komedie
1976
Film - Komedie
1974
Film - Komedie, Drama
1967
Film - Komedie, Drama
1965
Film - Komedie
1962
Film - Válečný, Drama
1961
Film - Válečný, Drama
1959
Film - Komedie
1958
Film - Komedie
1957
Film
Host
1982Seriál - Rodinný, Talk-show
Archivní záběry
2015Ridendo e scherzando - Ritratto di un regista all'italiana
Film - Dokumentární
Do dějin italské poválečné kinematografie zasáhl režisér Nanni Loy několika zásadními počiny, jeho význam ostatně dokládá i řada prestižních ocenění včetně jedné nominace na Oscara. Nanni Loy (vlastním jménem Giovanni) pocházel z města Cagliari na jihu ostrova Sardinie; jeho otec byl právníkem, matka měla původ ve starobylé šlechtické rodině markýzů z Neoneli.
V roce 1948 absolvoval studium na filmové škole Centro Sperimentale di Cinematografia a poté začal pracovat jako asistent režie, na této pozici získal bohaté zkušenosti díky několikeré spolupráci s režisérem Luigi Zampou. Po této praxi a vlastní režii několika krátkých filmů prorazil s hvězdně obsazenou kriminální komedií ZNOVU V NESNÁZÍCH (Audace colpo dei soliti ignoti, 1960).
Do období druhé světové války pak situoval příběh dvou studentů zapojených do protifašistického odboje DEN LVŮ (Un giorno da leoni, 1961). Tento film je dnes zapomenutý, protože již o rok později jej Nanni Loy překonal působivou mozaikou protifašistického povstání v Neapoli v roce 1943 (ČTYŘI NEAPOLSKÉ DNY – Le quattro giornate di Napoli, 1962). Právě tento snímek navazující na těsně poválečnou neorealistickou vlnu mu vynesl nominaci na Oscara i prestižní ocenění v Itálii.
Během následujících let se Nanni Loy podílel na vzniku několika projektů tehdy oblíbeného povídkového žánru, další festivalové trofeje mu vynesla komedie HLAVA RODINY (Il padre di famiglia, 1967). Ústup z uměleckých ambicí je patrný v dalších filmech, úspěch u diváků mu ale v různých žánrech zajistilo angažmá osvědčených osobností jako byli Alberto Sordi (ZATČEN NA HRANICÍCH – Detenuto in attesa di giudizio, 1971) nebo Paolo Villaggio (JAK JSEM USPOŘÁDAL AMERIKU – Sistemo l'America e torno, 1974).
Další festivalové vavříny přinesly filmy CAFÉ EXPRESS (1980) a SCUGNIZZI (1989), zatímco u nás je spíše známý povídkový snímek PANNA NEBO OREL (Testa o croce, 1982), režíroval také třetí pokračování komediálních příběhů MOJI PŘÁTELÉ III (Amici miei atto III, 1985). Mezitím jako scenárista nebo příležitostný herec pracoval pro jiné režiséry, a to nejen v Itálii, ale také ve Francii. Jeho posledním dílem je televizní film ČEKÁNÍ NA ÚSVIT (A che punto è la notte, 1995) s Marcellem Mastroiannim v hlavní roli.
Nanni Loy zemřel ve městě Fiumicino poblíž Říma 21. srpna 1995 ve věku nedožitých sedmdesáti let. Se svou manželkou Biancou Marchesano měl čtyři syny.