Jindřich Narenta se narodil jako Jindřich Nahrhaft 9. května 1921 v Praze do rodiny pražského Němce. Díky tomu si výborně osvojil jak český, tak i německý jazyk, který později velmi často využíval při své herecké práci. O divadlo se zajímal už od dětství, proto se rozhodl věnovat se mu po celý život.

Ovšem na popud rodičů nejprve vystudoval obchodní akademii. Po maturitě byl za okupace nasazen do totálního nasazení. Proto hereckou dráhu započal až po osvobození. První jevištní zkušenosti Narenta získával jako ochotník v amatérském souboru Čin na scéně Ve Smečkách a později i v Malostranské besedě. Po hereckých zkouškách se stal hercem Vesnického divadla (1951 – 1956), kde vedl německý soubor.

Tuto zájezdovou skupinu opustil kvůli filmu, jemuž se věnoval výhradně až do konce své kariéry ve svobodném povolání. Přesto si ve Vesnickém divadle zahrál ve hrách „Poplach“ (Boris), „Vrána vráně oči nevyklove“ (Lazar), „Šest zamilovaných“ (Bělka), „Nemá kocour pořád posvícení“ (Ippolit), „Ženský zákon“ (Miško), „Třicet stříbrných“ (David), „Dítě“ (Aleš), „Rozbitý džbán“ (Písař Licht) apod.

Roku 1956 debutoval na českém filmovém plátně. Díky své čisté němčině se stal vyhledávaným představitelem především německých nacistických postav z historických a válečných filmů. Postupně se stal výlučným a „monopolním“ představitelem (i několikrát za rok) německy hovořících osob v našem filmu.

Hrál důstojníky různých hodností německé armády (ROMEO, JULIE A TMA, ZBABĚLEC, TRANSPORT Z RÁJE, PEVNOST NA RÝNĚ, ZPÍVALI JSME ARIZONU, LEKCE, OSVOBOZENÍ PRAHY, MYS DOBRÉ NADĚJE), příslušníky SS, SA (PŘEŽIL JSEM SVOU SMRT, ZLATÁ RENETA) a gestapa (HRA O ŽIVOT, JURÁŠEK, VYŠŠÍ PRINCIP, SKOK DO TMY), dozorce, strážné (NEPORAŽENÍ, REPORTÁŽ PSANÁ NA OPRÁTCE, …NEBO BÝT ZABIT), katy, špiony (KLÍČ, PRÁČE) a nebo civilní sympatizanty nacistů (MYKOIN PH 510, SPALOVAČ MRTVOL, MARATÓN, …A POZDRAVUJI VLAŠTOVKY, HORKÁ ZIMA, POSLEDNÍ PLES NA ROŽNOVSKÉ PLOVÁRNĚ, SVÍTALO CELOU NOC, ZASTIHLA MĚ NOC).

Kromě nacistů hrál i jiné Němce z minulosti či přítomnosti: závodník Mayer (DĚDEČEK AUTOMOBIL), König (ČERNÝ PRAPOR), muž v brýlích (JÁ, SPRAVEDLNOST), Němec Achim Ritzbauer (SLEČNY PŘÍJDOU POZDĚJI), agent Kreiske (AKCE V ISTANBULU), německý turista (VRCHNÍ, PRCHNI!), řidič rakouského autobusu (JAK NAPÁLIT ADVOKÁTA), domnělý Rakušák (CO JE DOMA, TO SE POČÍTÁ, PÁNOVÉ…) a vinárník Kluge (KOUZELNÍKŮV NÁVRAT).

Často ale hrál i české postavy, během 50. a 60. let to byly mj. snímky VLČÍ JÁMA (Dr. Valenta), POSLUŠNĚ HLÁSÍM (důstojník), PADĚLEK (tiskař), BRANKÁŘ BYDLÍ V NAŠÍ ULICI (učitel), SMRT V SEDLE (příslušník SNB), KRÁL ŠUMAVY (strážmistr), TEREZA (výpravčí), ZLATÉ KAPRADÍ (velitel stájí) či ZABIL JSEM EINSTEINA, PÁNOVÉ… (hlasatel).

A v 70. a 80. letech následovaly tituly UCHO (tajemník ministra), TAJEMSTVÍ VELIKÉHO VYPRAVĚČE (advokát), UKRADENÁ BITVA (rychtář), DVACÁTÝ DEVÁTÝ (policejní komisař), MALÁ MOŘSKÁ VÍLA (rádce), BOUŘLIVÉ VÍNO (úředník), PALETA LÁSKY (velitel ostrostřelců), KONCERT NA KONCI LÉTA (divadelní sluha / celník), PŘÍHODY PANA PŘÍHODY (Mrázek), ŠÍLENÝ KANKÁN (burzián), EVROPA TANČILA VALČÍK (úředník), POSLEDNÍ MOTÝL (majitel kina) a KOUŘ (vyšetřovatel).

Současně zahrál v krátkých a studentských filmech (ZLEPŠOVÁK, OSLAVA POKRAČUJE či KLÍČ POD ROHOŽKOU) a i v kinematografiích Slovenska (tř. POLNOČNÁ OMŠA), NDR a NSR (mj. DIE GEFRORENEN BLITZE). U nás často namlouval své kolegy do němčiny (tř. SMYK, VAJÍČKO, VRAŽDA V HOTELU EXCELSIOR).

Obdobné typy díky němčině tvořil též v rozhlase („Bílá nemoc“, „Očitý svědek“, „Válka s mloky“ atd.), dabingu (NORIMBERSKÝ PROCES, KAM SE PODĚLA SEDMÁ ROTA?, BOJ O MOSKVU apod.), televizních filmech (LIDÉ NA KŘIŽOVATCE, KAT NEPOČKÁ, KLAUNI A VLASTENCI ad.) a seriálech (např. HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, F. L. VĚK, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, CHALUPÁŘI, SYNOVÉ A DCERY JAKUBA SKLÁŘE nebo PŘÍSAHÁM A SLIBUJI).

Roku 1991 herec Jindřich Narenta odešel z hereckého života a krátce poté i z toho svého. Až po třiadvaceti letech bylo zjištěno, že zemřel 26. června 1992 v Praze ve věku jednasedmdesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour

Komentáře - zatím bez komentáře