René Přibil

Herec René Přibil pochází z Plzně, kde také vyrůstal a absolvoval gymnázium, od dětství jej zároveň lákalo divadlo. S divadelním prostředím se sblížil po maturitě, kdy jeden rok pracoval jako kulisák, potom zamířil do Brna, kde vystudoval herectví na JAMU (1969). Po dokončení studií se vrátil do rodné Plzně, kde získal angažmá v Divadle J. K. Tyla (1969-1973). Jako nadějný herec mladé generace tady dostal velké příležitosti především v shakespearovském repertoáru (Romeo a Julie, Zkrocení zlé ženy). Zároveň byl poprvé přizván ke spolupráci s filmem a v dramatu Karla Steklého SVĚT OTEVŘENÝ NÁHODÁM (1971) hrál menší roli podvodníka Emana.

V letech 1973-1976 byl René Přibil hercem Západočeského divadla v Chebu, kde znovu hrál Shakespeara (Král Lear), velké role mu přinesla i další světová klasika (Cyrano z Bergeracu, Škola žen). Následující čtyři sezóny odehrál v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích (1976-1980), kde dostal více prostoru v českém repertoáru (Lucerna, Radúz a Mahulena, Bílá nemoc, Léto), znovu ale zazářil i velkou rolí v Shakespearovi (Hamlet z roku 1979). Počátkem osmdesátých let se Přibil vrátil do Divadla J. K. Tyla v Plzni a strávil tady osm sezón (1981-1989). Z větších hereckých úkolů tohoto období si zmínku zaslouží postava skladatele Salieriho ve hře Amadeus.

V průběhu 70. a 80. let hrál René Přibil menší role také v několika dalších filmech. Jestliže jeho první filmová postava byla v křížku se zákonem jen lehce, další role na sebe vzaly nezřídka podobu nebezpečných zločinců (TAJEMSTVÍ ZLATÉHO BUDDHY, 1973; MĚSTO NIC NEVÍ, 1975; SÁZKA NA TŘINÁCTKU, 1977; KAM NIKDO NESMÍ, 1979; RADIKÁLNÍ ŘEZ, 1983), jen výjimečně se objevil v odlehčeném komediálním žánru (TCHÁN, 1979). Zatímco televize jej zatím opomíjela, v osmdesátých letech začal aktivněji spolupracovat s plzeňským studiem Československého rozhlasu.

Na konci osmdesátých let zastihla René Přibila nabídka, která se nedala odmítnout a v roce 1989 byl angažován do činohry Národního divadla v Praze. Opět se tady setkal se Shakespearovým dílem, výrazné kreace předvedl také ve hrách Návštěvní doba nebo Sevillský vůdce a kamenný most. Po třech letech ale Prahu opustil a znovu zamířil do rodné Plzně a dalších pět let opět hrál v Divadle J. K. Tyla (1992-1997), zaujal mimo jiné titulní rolí v představení Pan Hamilkar. Od roku 1998 je René Přibil členem souboru Divadla pod Palmovkou v Praze. Z her s jeho výraznými jevištními výstupy uveďme představení Cyrano z Bergeracu, Krejcarová opera, Smutek sluší Elektře nebo muzikál Sliby chyby. Příležitostně se na této scéně věnuje i divadelní režii (představení Skvrny na slunci z roku 2006). Od devadesátých let hostuje také na dalších scénách, v Západočeském divadle v Chebu hrál v díle Voskovce a Wericha, jako kardinál Richelieu exceloval v představení Tři mušketýři, které hrálo Jihočeské divadlo na své scéně v Českém Krumlově, účinkoval také v divadlech v Mladé Boleslavi nebo Kladně.

Svou nepočetnou filmografii rozšířil René Přibil například oscarovým KOLJOU (1996), kde ztvárnil estebáckého vyšetřovatele, tedy postavu tentokrát na správné straně zákona, opět ovšem v negativním vyznění. Se svým definitivním příchodem do Prahy se začal častěji objevovat v televizních inscenacích, více jej ale znají diváci z televizních seriálů (RODINNÁ POUTA, 2004; BAZÉN, 2005). Před filmovou kamerou stál naposledy – opět v roli vyšetřovatele – v komediálně laděné kriminálce PRACHY DĚLAJ ČLOVĚKA (2006).

René Přibil je ženatý a má dvě děti.

Pavel "argenson" Vlach