Marianne Hoppe

Marianne Stefanie Paula Henni Gertrud Hoppe byla jednou z nejvýznačnějších německých divadelních a filmových hereček.

Narozena v Rostocku, se Marianne Hoppe stala vůdčí hereckou osobností německého divadla a filmu. Narodila se do bohaté rodiny a zpočátku se jí dostalo soukromého vzdělání na otcově velkostatku „Felsenhagen". Později navštěvovala školy v Berlíně a Weimaru, kde začala i s divadlem.

Hoppe začala hrát v divadle již ve svých 17 letech jako členka Berlin's Deutsches Theater pod vedením režiséra Maxe Reinhardta. V roce 1935 byla najata kontroverzním německým hercem a režisérem Gustavem Grundgensem z divadla Prussian State Theatre pod patronací Třetí říše. Sblížili se natolik, že v letech 1936-1946 byli v manželském svazku. Později ve vzpomínkách Hoppe prohlásila, že Grundgens byl její láska, ale nikdy ne její největší, tou byla její práce. Jedny z postav ve filmu MEPHISTO /1981/ jsou založeny právě podle herečky Hoppe a režiséra Grundgense. Hoppe nedělala žádné tajnosti se svými kontakty na špičky nacistického Německa, včetně pozvání na oběd s Hitlerem. Role ve filmu DER SCHIMMELREITER /Jezdec na bílém koni/ ji udělala přes noc hvězdou a její „árijský" obličej byl pro nacistické pohlaváry předobrazem německého „nadčlověka". Později Hoppe označila tuto etapu své kariéry za „černou stránku v její zlaté knize".

Během jejího hereckého období v Pruském státním divadle – Schauspielhause, vyvinula Hoppe svůj analytický postoj k herectví do stádia, kdy lpěla na detailním projevu každé věty ve scénáři s důrazem na hlasový projev a dikci. Tato metoda byla spojována s Hoppe celý její herecký život.

Čtyři roky po rozvodu s Grundgensem měla Hoppe obrovský úspěch se ztvárněním postavy Blanche Dubois ve hře Tennesseeho Williamse "A Streetcar Named Desire" a začala čím dál víc hrát avantgardnější typy rolí od autorů jako Heiner Muller /Quartet, 1944/ a Thomas Bernhard, který se stal jejím partnerem i v soukromém životě. Stala se oblíbenou herečkou mladých a "obrazoboreckých" režisérů jako Clause Peymanna, Roberta Wilsona a Franka Castorfa.

V roce 1962 hrála v kultovní „Mayovce" DER SHATZ IM SILBERSEE  /Poklad na stříbrném jezeře/, kde ztvárnila postavu paní Butler. Pod režisérem Dominikem Grafem hrála v TV dramatu BEI THEA /1988/ roli They Ammer spolu s Hannesem Jaenickem a Idou Ehre. Za tuto roli získala cenu Chaplin Shoe Award pro nejlepší herečku na Mnichovském Filmovém Festivalu. Na German Film Awards a na Bavarian Film Awards obdržela taktéž několik cen. Celkově nasbírala 9 různých ocenění na především německých filmových festivalech. Jako "matka" hrála ve filmu Wima Wenderse FALSCHE BEWEGUNG /1975/, který získal několik cen na German Film Awards.

Hoppe zemřela v Siegsdorfu v Bavorsku v roce 2002 přirozenou smrtí ve věku 93 let. „Německé divadlo ztratilo svou královnu" řekl Claus Peymann za členy divadla Berlin Ensemble, ve kterém hrála Hoppe jedno z jejích posledních představení ve hře Bertolta Brechta „Resistible Rise Od Arturo Ui" v prosinci 1997.

V roce 1946 porodila svého jediného, ale nemanželského syna Benedikta Johanna Percyho Hoppeho po románku s britským novinářem Ralphem Izzardem. V 70.letech žila společně s herečkou Anni Mewes.

Lukáš "gatuso" Častulík