Josef Hořánek

Josef Hořánek se narodil 12. dubna 1882 ve Velké Vsi. Vyučil se krejčím a až do třiceti let se tomuto zaměstnání věnoval. Najednou však opustil řemeslo a začal vystupovat na divadle. Začínal na různých venkovských scénách a u kočovných společností. Později přešel do Prahy.

V polovině třicátých let prošel pražské scény Akropolis, Tylovo divadlo v Nuslích, Švandovo divadlo aj. Poté se však na deset let na divadle odmlčel, aby mohl být plně k dispozici českému filmu. Po válce vystřídal angažmá v Divadle města Žižkova (1947 – 1948) a v Divadle státního filmu (1948 až 1951).

Na jevišti byl skvělým představitelem různých tatíků, strýců a pánů z vyšší společnosti. K těmto rolím ho předurčovala zejména malá a trochu zavalitější postava s výraznými gesty, hlasem a mimikou. Dostával však jen malé role (to samé platní pro jeho účinkování ve filmu).

Ve filmu debutoval v roce 1919 rolí lékaře v dnes nedochovaném dramatu AKCIE P. Ž. H. režiséra Jiří Schreinzera, vyprávějícím o hrdinských skutcích a příhodách Alice Gregorové (Fanny Schreinzerová).

O rok později již vytvořil role ve čtyřech němých snímcích: tajemníka Bohemia – Aerolinie inženýra Horáčka v dramatu ZLATÁ ŽENA Vladimíra Slavínského, podnájemníka v melodramatu Paula L. Wintra ODPLATA, indického fakíra Salima Arkaja v Liebscherově dramatu MELCHAID KOLOMAN a nápadníka paní purkmistrové v Majerově melodramatické MAGDALENĚ. Spolupráci s němým filmem uzavřel již v roce 1924 rolemi ředitele věznice v Krňanského melodramatu PÍSEŇ ŽIVOTA a strážníka v crazy komedii CHYŤTE HO! Karla Lamače.

Do zvukového filmu vstoupil Hořánek nadějně. V jednom z prvních a nejúspěšnějších filmů zvukového období, v Burianově slavné komedii C. A K. POLNÍ MARŠÁLEK (1930) stvořil známou a výraznou roli pravého polního maršálka (v německé verzi filmu tuto roli představoval rakouský herec a kabaretiér Alexander Roda – Roda).

Po sedmiletém nedobrovolném odmlčení Hořánek, po návratu k filmu v roce 1937, vytvářel již jen malé bezejmenné role profesorů (LÍZIN LET DO NEBE, JARKA A VĚRA, DRUHÉ MLÁDÍ, HUMORESKA, PROSÍM, PANE PROFESORE), úředníků (BLÁHOVÉ DĚVČE), pánů z vyšších společností (MUŽ Z NEZNÁMA, DCERUŠKA K POHLEDÁNÍ, TĚŽKÝ ŽIVOT DOBRODRUHA, RUKAVIČKA, MUŽI NESTÁRNOU), ředitelů (VY NEZNÁTE ALBERTA?, MADLA ZPÍVÁ EVROPĚ, TURBINA), lesníků (TO BYL ČESKÝ MUZIKANT), farářů (POSLEDNÍ PODSKALÁK, Z ČESKÝCH MLÝNŮ) a taktéž lékařů (ZA TICHÝCH NOCÍ).

Po válce ho do své smrti znárodněná kinematografie viděla jako pouhého herce hodící se pro epizodní role, které měl zajištěné svým angažmá v divadle Státního filmu, které bylo ukončeno po zrušení této narychlo vytvořené a nedomyšlené scény.

Hrál poštovního úředníka (MRTVÝ MEZI ŽIVÝMI), hosta v hospodě (TŘI KAMARÁDI), starého měšťana (SIRÉNA), řečníka v cylindru (NIKOLA ŠUHAJ), člena Rokycanova doprovodu na Táboře (JAN ROHÁČ Z DUBÉ), vrchního v Mánesu (NÁVRAT DOMŮ), faráře (VELKÁ PŘÍLEŽITOST), lodního kapitána (PYTLÁKOVA SCHOVANKA ANEB ŠLECHETNÝ MILIONÁŘ), pacienta (DNES O PŮL JEDENÁCTÉ), vrátného (ZOCELENÍ), hráče karet (RACEK MÁ ZPOŽDĚNÍ), nemocného (KARHANOVA PARTA) či záporně vytvořeného kněze (AKCE B). Naposledy se ve filmu zjevil v roli sluhy v oblíbené pohádce Bořivoje Zemana PYŠNÁ PRINCEZNA (1952).

Jeho další účinkování v československé kinematografii zhatila smrt. Okrajově spolupracoval rovněž s pražským rozhlasem. Herec malých a epizodních rolí Josef Hořánek zemřel 14. září 1952 v Praze ve věku sedmdesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour