Josef Elsner

Josef Elsner se narodil 4. července 1914 v Nové Buchare v Turkestánu. Herecky začínal v letech 1935 až 1942 u kočovných divadelních společností, například u ředitelů Alfréda Vladyky, Františka Koprolína, Jaroslava Bittla a Josefa Burdy. První „kamenné“ angažmá získal během protektorátu v Jihočeském divadle v Táboře (1942 – 1945). V rychlém sledu let 1945 – 1951 prošel postupně oblastními scénami Městského divadla v Ústí nad Labem, karlovarského Městského oblastního divadla, dále Městského oblastního divadla v Trutnově a královehradeckého Krajského oblastního divadla.

Nakonec na řadu let až do odchodu na penzi zakotvil v pardubickém Východočeském divadle (1951 – 1968). Kromě herectví se na svých angažmá věnoval hodně i divadelní režii. Doménou Josefa Elsnera byla jeho exoticky výrazná a ostře řezaná tvář, husté tmavé obočí, magický pohled a hluboký hlasový projev.

Zprvu si zahrál např. Zikmunda („Chudý kejklíř“), Jakuba Vojnara („Vojnarka“), Martina Kabáta („Hrátky s čertem“), Klubko („Sen noci svatojánské“), Fullera („Třicet stříbrných“), Krylova („Píseň jara“), Kalinu („Mnoho povyku pro nic“), Olinomaose („Námluvy Pelopovy“), Floriana („Duchcovský viadukt“), Lorda Windermera („Vějíř lady Windermerové“), Maršála („Bílá nemoc“), Náčelníka („Drak je drak“), Babice („Lidé pod Polanou“), Falstaffa („Veselé paničky windsorské“), Rogova („Chléb náš vezdejší“) apod.

Dále se objevoval v inscenacích „Othello“ (Othello), „Tvrdohlavá žena“ (Javůrek), „Tři sestry“ (Veršinin), „Naši furianti“ (Bláha), „Mikoláš Aleš“ (Grégr), „Cyrano z Bergeracu“ (Kapitán), „Lucerna“ (Ivan), „Měsíc nad řekou“ (Josef Roškot), „Jánošík“ (Soudce), „Caesar“ (Caesar), „Čarodějky ze Salemu“ (Zástupce guvernéra), „Idiot“ (Jepančin), „Hvězda zvaná pelyněk“ (Generál), „Mnoho povyku pro nic“ (Leonato), „Tři chlapi v chalupě“ (Nedoma), „Jan Roháč z Dubé“ (Jan Velvar), „Fidlovačka“ (Kroutil), „Královna Kristina“ (Axel) atd.

Z jeho režií si uveďme hry „Ztracená posice“, „Kapitán přišel včas“, „Škola manželů“, „Lidé pod Polanou“ nebo „Tvrdohlavá žena a zamilovaný školní mládenec“ a další. Do českého filmu poprvé vstoupil na začátku 50. let v malých epizodkách.

Zahrál si verkšuce Franze Paulika ve válečném dramatu Pavla Blumenfelda MALÝ PARTYZÁN (1950) a pak bývalého příslušníka gestapa Němce Wankeho v Kadárově a Klosově ÚNOSU (1952). Kvůli svým mimopražským angažmá se na stříbrném plátně na čtrnáct let odmlčel a vrátil se před filmové kamery až v druhé polovině 60. let.

Postupně byl členem štábu v povídkovém koprodukčním československo – rakouském snímku DÝMKY (1966) Vojtěcha Jasného, rolníkem Janem Šabatkou v Kachyňově dramatu NOC NEVĚSTY (1967) a ještě zedníkem v komedii SOUKROMÁ VICHŘICE (1967) režiséra Hynka Bočana. Postupně se však filmové úložky Josefa Elsnera zvětšovaly.

Po svém odchodu na odpočinek měl více času pro filmování a roku 1969 zažil svůj vzestup – ve čtyřech titulech naráz sehrál výrazné a větší filmové kreace: mj. zrádný pán z Potštejna ve Steklého historické komedii SLASTI OTCE VLASTI (1969), starý Dribb v sovětsko – československém dramatu KOLONIE LANFIERI (1969) Jana Schmidta, hejtman v historickém thrilleru režiséra Otakara Vávry KLADIVO NA ČARODĚJNICE (1969) a Radní v podobenství DEN SEDMÝ – OSMÁ NOC (1969) Evalda Schorma, který byl však uveden až v červnu 1990, osmnáct let po Elsnerově smrti.

S filmovými diváky se Josef Elsner rozloučil rolí ušního lékaře MUDr. Morávka ve Valčanově TVÁŘI POD MASKOU (1970). Tímto snímkem zasáhl krátce před svojí smrtí poprvé a naposledy do normalizačních 70. let.

Svůj nejúspěšnější filmový rok 1969 zakončil Elsner ještě výraznou postavou železničáře Soukupa, který je po létech usvědčen z vraždy Marie Doubkové kriminalistou Mrázkem (František Filipovský) a dohnán až k následné sebevraždě v epizodě HRA ze Sequensova oblíbeného televizního seriálu HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO (1968 – 1969).

Působil i v rozhlase. Josef Elsner zemřel náhle 16. srpna 1972 v Pardubicích ve věku osmapadesáti let. V herectví pokračuje i Elsnerova pravnučka Andrea Elsnerová (*1977) a praneteř Eva Elsnerová (*1973). Avšak jeho osoba a herectví v sobě nese hlavně filmovou dráhu ze slavných 60. let, do kterých již neodmyslitelně patří.

Jaroslav "krib" Lopour