Oldřich Vykypěl se narodil 27. února 1912 v Brně. Vystudoval reálku a odmaturoval, v Praze začal se studiem na Vysoké obchodní škole. Ale záhy přešel na dramatické oddělení Státní konzervatoře v Praze, kterou u profesorů Rudolfa Deyla st. a Anny Suchánkové absolvoval 1934. Hrál (za studií u ochotníků a v duchu realismu) ve Východočeské společnosti (1934 – 1938), po základní vojenské službě odešel do rodného Brna, kde se na dlouhá léta stal nepostradatelným článkem brněnského Státního divadla (1938 až 1980), zde byl v letech 1973 – 1980 (až do odchodu na odpočinek) též jako umělecký šéf činohry.

Oldřich Vykypěl byl typickým moravským hercem, používající své mimické a pohybové dovednosti a i hlasovou kulturu. Přes hrdinské role ostrých rysů se přehrál do charakterních postav dramatických a komických: „Maryša“ (Francek a Vávra), „Ze života hmyzu“ (Tulák), „Othello“ (Othello), „Naši furianti“ (Filip Dubský), „Lucerna“ (mlynář a vodník Ivan), „Jánošík“ (Jánošík), „O myších a lidech“ (Lennie), „Vojnarka“ (Antonín), „Stalingradci“ (Klimov), „Zkrocení zlé ženy“ (Petruccio) „Macbeth“ (Macduff) nebo „Večer Tříkrálový aneb Cokoli chcete“ (Tobiáš Říhal). Hrál také (během normalizace) četné funkcionáře.

Těsně po dokončení konzervatoře poprvé debutoval na filmovém plátně jako houslista Jan Pokorný v Cikánově dramatu KRÁL ULICE (1935). K další herecké práci se dostal až po čtrnácti letech, i když byl v brněnském angažmá, najde se v jeho filmografii celkem velká řada filmových titulů.

Do roku 1959 se představil jako sedlák Ludvík Hánek (ŽÍZEŇ), polír M. Klimeš (DNES O PŮL JEDENÁCTÉ), studnař Václav Havlík (ZVONY Z RÁKOSU), dělník Karel Šoltys (PŘIZNÁNÍ), velitel (MALÝ PARTYZÁN), kapitán letadla Brázda (ÚNOS), předseda Stárek (MŮJ PŘÍTEL FABIÁN), agent (EXPRES Z NORIMBERKA), kapitán SNB Jirák (NA KONCI MĚSTA), pražský kat (JAN HUS), zedník Andrés (BOTOSTROJ), hajný Jiřička (VĚTRNÁ HORA), správce Loket (RUDÁ ZÁŘE NAD KLADNEM), hejtman Chval (JAN ŽIŽKA), Jožka (ÚTĚK ZE STÍNU), polír (MSTITEL), nadporučík Novák (KONEC CESTY) atd. atd.

Do své smrti se Vykypěl ještě objevil ve snímcích ZLÉ PONDĚLÍ (otec Václav Turnovský), POCHODNĚ (policejní ředitel), PÁTÉ ODDĚLENÍ (kapitán Pecha), KOUZELNÝ DEN (kovář Horák), CHLAPEC A SRNA (otec), VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI (farář), DVACÁTÝ DEVÁTÝ (starší dělník), NÁŠ DĚDEK JOSEF (statkář Petr), BOUŘLIVÉ VÍNO (předseda Rosický), O MORAVSKÉ ZEMI (předseda Kočiš), STOPAŘ (ředitel), NA KOHO TO SLOVO PADNE… (předseda Soukup), POŽÁRY A SPÁLENIŠTĚ (ředitel cihelny Bárta), POHÁDKA SVATOJÁNSKÉ NOCI (kovář) a po jeho smrti vydaný ZA HUMNY JE DRAK (1982).

Spolupracoval též s brněnským rozhlasem („Emigrant“, „Podivín“, „Hasanaginica“, „Kapitánova dcerka“, „Sklářská bouře“, „Portrét tlusté paní“, „Cesta Finskem“, „Babí léto“, „Člověk, který nezemřel“, „Aféra“, „Kdo pozvedne zbraň“, „Uprostřed zpěněné řeky“, „Růženec a pistole“, „Havárie“, „Železný strop“, „Po stopách Helfrieda Pappelmanna“, „Hejtmanská sláva Jana Talafúse“, „Amulet“, „Bratrstvo“, „Nad lásku silnější“, „Deset dnů, které otřásly světem“, „Mstitel“, „Pouhé dva dny“, „Modlitba k ďáblu“, „Sloní ostrov“, „Gypsová dáma“, „Čas na zázrak“, „Hostinec U Kamenného stolu“, „Vojdovy narozeniny“, „Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista“, „Kladení do hrobu“, „Jak se máte, Vondrovi?“, „Útěk“, „Vraždy z archivu“, „Hejtman Šárovec“, „Bez peněz“, „Sedmá velmoc“, „Stříbrný vítr“ aj.), v němž pro desítky rozhlasové relace sehrál významné a velké úlohy.

Ojediněle pracoval v televizi (ŠŤASTNÝ JIM, TÍM HŮŘ, KDYŽ PADNOU, PÁN NA INZERÁT, O VODĚ, LÁSCE A ŠTĚSTÍ či OBCHOD BEZ ŘÁDŮ) a seriálech (LEGENDA O ŽIVÝCH MRTVÝCH, SLOVÁCKO SA NASÚDÍ a MUŽ, KTERÝ NESMÍ ZEMŘÍT). Velmi silná byla též jeho obětavá politická angažovanost v Komunistické straně, v odborech (Revoluční odborové hnutí) a různých svazech (dlouholetý člen Svazu českých dramatických umělců, kde byl v letech 1982 – 1983 členem předsednictva Ústředního výboru).

Za výkon ve hře „Stalingradci“ získal Cenu města Brna (1955) a za politickou činnost titul Zasloužilého umělce (1973), Cenu Jaroslava Průchy (1977) a Řád práce (1977). Od roku 1951 své praktické herecké zkušenosti uplatnil při pedagogické práci na brněnské JAMU, v níž dokonce v 70. letech vedl katedru herectví. Oldřich Vykypěl zemřel 11. února 1983 v Brně, pouhých šest dnů před 71 narozeninami.

Jaroslav "krib" Lopour

Komentáře - zatím bez komentáře