Karel Máj

Karel Máj se narodil 24. října 1908 v Českých Budějovicích do rodiny herce a vlastníka půjčovny kostýmů na jindřichohradecku Karla Máje. Jeho ženou byla známá divadelní, filmová a rozhlasová herečka Jarmila Louženská – Májová (1900 – 1982), která s manželem hrála v tendenčním snímku ANNA PROLETÁŘKA (1952). Májova praneteř Ludmila Májová je ženou vnuka herce Lubomíra Lipského.

Svou hereckou dráhu prožil v: Městském divadle na Kladně (1925 – 1928), oblastních divadlech v Pardubicích a Ostravě (1928 – 1935), pražských divadlech Akropolis, Velká opereta, Osvobozené divadlo, Nové divadlo, Divadlo U Nováků (1935 – 1939), Švandovo divadlo (1939 – 1942), Intimní divadlo (1942 – 1946) a do odchodu na odpočinek v Realistickém divadle (od roku 1946).

Zezačátku byl známý a oblíbený komik a milovník. Později vystupoval v různých konverzačních hrách. Vytvářel rovněž klasické role ze světového a domácího repertoáru (např. ve hrách J. K. Tyla). Z jeho významnějších rolí si uveďme: Joe Kellera („Všichni moji synové“), Makara Dubravy („Makar Dubrava“), Lízala (v „Maryše“ slavných bratrů Mrštíků), Jana Roháče (Jiráskův „Jan Roháč“) a další. Máj vždy své postavy vyjadřoval svým jadrným, lidovým a mladistvým herectvím, které mohl zvýraznit ještě svým temperamentním hlasem a dikcí.

Ve filmu se Karel Máj poprvé objevil rolí hlasatele v dramatu VÝDĚLEČNÉ ŽENY (1937) herce Rolfa Wanky. O rok později vytvořil svoji největší a nejznámější roli mladého a lehkomyslného Ervína z Rispaldiců, který svým dluhem z karet málem zapříčinil hospodářský úpadek a dražbu majetku své staré šlechtické rodiny, kterou nakonec musel zachránit doktor Faukner (Ladislav Hemmer) a šéf jeho advokátní kanceláře Jan Damián Ducháček (Vlasta Burian), v komedii Vlasty Buriana a Karla Lamače DUCHÁČEK TO ZAŘÍDÍ (1938). Po této roli hrál do roku 1945 ještě ve čtrnácti snímcích.

Hrál pouze malé role účetního Kořána ve Slavíčkově CESTĚ KŘÍŽOVÉ (1938), syna Bedřicha ve SMĚRECH ŽIVOTA (1940) Jiřího Slavíčka, hosta v baru ve Slavínského komedii POZNEJ SVÉHO MUŽE (1940), reportéra ve Špelinově PEŘEJÍCH (1940), zpívajícího hotelového podomka v komedii KONEČNĚ SAMI (1940) režiséra Miroslava Cikána, vrchního ve vinárně v romantické komedii DVA TÝDNY ŠTĚSTÍ Vladimíra Slavínského, modeláře Bertíka v melodramatu ADAM A EVA (1940) Karla Špeliny, zpěváka ucházejícího se o místo v Národním divadle v dramatu Otakara Vávry TURBINA (1941), prodavače v Čechově středometrážním snímku STŘEVÍČKY SLEČNY PAVLÍNY (1941), pana správce v Cikánově komedii PROVDÁM SVOU ŽENU (1941), přítele Lukase ve Špelinově dramatu PRAŽSKÝ FLAMENDR (1941), redaktora Marka v Krňanského melodramatu GABRIELA (1941) a policejního úředníka v poetické komedii ŘEKA ČARUJE (1945) Václava Kršky, která byla uvedena až po okupaci.

Po válce se před kamerou objevil, po velikých pauzách, pouze pětkrát v epizodních postavách. Hrál sedláka ve Steklého dramatu TEMNO (1950), prvního československého minstra školství Gustava Habrmana v dramatu ANNA PROLETÁŘKA (1952) Karla Steklého, strýce Toničky (Jana Dítětová) v dramatu CESTA ZPÁTKY (1958) Václava Kršky, vězně Cmírala v komedii EINSTEIN KONTRA BABINSKÝ (1963) Zdeňka Podskalského a naposledy generálního ředitele v Machově krátkometrážní satirické komedii PRECLÍK (1964).

Po válce byla významná jeho častá spolupráce s rozhlasem („Duchcovský viadukt“, „Ferda Mravenec“, „Z nového světa“, „Maryša“, „Muž, po kterém jdou“, „Celou noc venku“, „Cesta do Úbic“, „Přepadení Národní banky“, „Žabákova dobrodružství“, „Káča aneb Svízele učitelského mládence Ondřeje Klepetka“, „Ostrov tučňáků“, „Fuente Ovejuna“, „Zvonokosy“, „Maigret a tulák“, „Maigret a stará dáma“, „Patnáctiletý kapitán“, „Rány vítězů“ a desítky dalších), kde se několikrát sešel i s manželkou, a okrajově také s televizí (DLOUHÁ CESTA) a dabingem (NASREDDINŮV NÁVRAT). Karel Máj zemřel v zapomenutí 3. května 1980 v Praze ve věku nedožitých sedmdesáti dvou let. Jeho o osm let starší manželka Jarmila ho přežila o dva roky...

Jaroslav "krib" Lopour