František Šlégr se narodil 4. listopadu 1894 na pražském Žižkově do rodiny zedníka. I když se vyučil zámečníkem, odešel k divadlu. Jako sedmnáctiletý se po zkoušce stal druhým basistou v Deklaraci na Žižkově (1911). Poté do roku 1924 působil u venkovských kočovných společností A. Brázdy, V. Halíře, V. Rovenského, A. Vladyky, V. Zeyferta, B. Lukášové, O. Nováčka, B. Rossmanové a Východočeské společnosti ředitele J. Burdy. Následně zakotvil do „kamenných“ divadel jako herec a taktéž divadelní režisér: kladenské Městské divadlo (1924 – 1926), Městské divadlo v Plzni (1926 – 1930) a nakonec brněnské Národní divadlo (1930 – 1965), z něhož odešel na odpočinek, ale nadále zde hostoval.

Na začátku roku 1929 hostoval třikrát v činohře pražského Národního divadla jako Pan Kódl v dramatu „Plukovník Švec“. František Šlégr byl hercem v zásadách realismu, který role obdarovával lidovostí, bodrostí a přímostí. Diváci mohli jeho silnou a menší postavu se zvučným a výrazným chraplavým hlubokým hlasem, precizní drobnokresbu malých lidí, širokou gestikulací a mimikou vidět ve výrazných a velkých charakterně dramatických, tragikomických, tragických a komických inscenacích českého i světového, klasického a moderního repertoáru (často hrál v dramatech Williema Shakespeara, Aloise Jiráska, bratrů Mrštíků, Josefa Kajetána Tyla a Ladislava Stroupežnického).

Známý je Gogolův „Revizor“ (městský hejtman Anton Antonovič Skvoznik Dmuchanovský), „Othello“ (Jago) Williema Shakespeara, „Kupec benátský“ (Shylock), Jiráskova „Vojnarka“ (Jakub Vojnar), drama „Maryša“ (sedlák Lízal) Aloise a Viléma Mrštíků, „Parta brusiče Karhana“ (brusič Karhan), „Vstanou noví bojovníci“ (Kolmistr) Antonína Zápotockého, „Paličova dcera“ (Valenta) Josefa Kajetána Tyla, „Lucerna“ (starý vodník Ivan), „Josefina“ (Maleček), „Ze života hmyzu“ (Chrobák) bratří Čapků, „Tartuffe“ (Orgon), „Léto“ (farář Hora) Fráni Šrámka, Stroupežnického „Naši furianti“ (sedlák, první radní Jakub Bušek) nebo Tylova „Tvrdohlavá žena a zamilovaný školní mládenec“ (Ezechiel) a desítky, desítky dalších.

Do české kinematografie vstoupil už v roce 1934. A nejčastěji v ní vytvářel menší, ale výrazné, epizodky. Kupodivu, i když hrál na oblastních jevištích, v pražských ateliérech filmoval celkem často (hlavně ve znárodněné kinematografii). Do poloviny 50. let si zahrál např. pytláka (V CIZÍM REVÍRU), majitele (TŘI KNOFLÍKY), rotmistra (MRTVÝ MEZI ŽIVÝMI), ředitele (SVĚDOMÍ), rychtáře (O ŠEVCI MATOUŠOVI), mistra (PĚTISTOVKA), vrátného (PAN HABĚTÍN ODCHÁZÍ), starostu (VSTANOU NOVÍ BOJOVNÍCI), továrníka (PŘÍPAD DR. KOVÁŘE), vrchního radu (POSLEDNÍ VÝSTŘEL), ředitele gymnázia (MLADÁ LÉTA), špicla (DIVOTVORNÝ KLOBOUK), otce (STŘÍBRNÝ VÍTR), Nalejváčka (STRAKONICKÝ DUDÁK).

Od druhé poloviny se jeho jméno zjevilo v titulcích snímků POSLUŠNĚ HLÁSÍM (obrst Schröder), MEZI NEBEM A ZEMÍ (vrátný), VYNÁLEZ ZKÁZY (kapitán pirátů), VELKÁ SAMOTA (hostinský), TAKOVÁ LÁSKA (hlídač v parku), MSTITEL (policista), ZLÉ PONDĚLÍ (vrátný), RYCHLÍK DO OSTRAVY (dispečer Šnábl), POLICEJNÍ HODINA (kavárník Benešovský), MALÝ BOBEŠ (obchodník s dobytkem Vencl), JARNÍ POVĚTŘÍ (vrchní Kostečka), BARON PRÁŠIL (španělský námořník), ANIČKA JDE DO ŠKOLY (děda ve výkupu lahví), HANDLÍŘI (družstevník Kohout), DEVÁTÉ JMÉNO (průvodce), PRVNÍ DEN MÉHO SYNA (vinárník), VRAŽDA PO NAŠEM (vrátný), MARTIN A DEVĚT BLÁZNŮ (hlídač), DÍVKA SE TŘEMI VELBLOUDY (matrikář) a poslední, slovenský REKVIEM ZA RYTIEROV (profesor Topercer).

Výrazné kreace zanechal v brněnském rozhlase („Opuštěná“ 1935, „Polská krev“ 1936, „Kupec“ 1938, „Stříbrný vítr“ 1939, „Sklářská bouře“ 1953, „Soročinský jarmark“ 1953, „To je skandál! aneb Kariéra pana Scullyho“ 1954, „Kapitánova dcerka“ 1954, „Pygmalión“ 1956, „Hasanaginica“ 1956, „Talenty a ctitelé“ 1956, „Egmont“ 1957, „Jen jeho stín“ 1957, „Spolek mladých“ 1960, „Poslední dny“ 1964 „Kladení do hrobu“ 1967, „Modrá lastura“ 1968, „Podnájem a filodendron“ 1970 či „Vraždy z archivu“ 1970), televizi (VÍNEČKO, NE VODA 1968, KOLONIA KUTEJSÍK 1969 a STRÝČKŮV SEN 1971) a částečně i dabingu. V roce 1954 získal titul Zasloužilého umělce. Herecké práci se věnoval prakticky až do konce svého života. František Šlégr zemřel 22. října 1971 v Letovicích. Skonal pouhých třináct dnů po svých vysokých sedmasedmdesátých narozeninách.

Jaroslav "krib" Lopour

Komentáře - zatím bez komentáře