Martine Carol

Martine Carol, vlastním jménem Marie Louise Jeanne Nicolle Moure, se narodila na pařížském předměstí Saint-Mande. Tam také vyrůstala, ale o jejím dětství toho není příliš mnoho známo. Již v raném mládí se spřátelila s lidmi spojenými s filmem. Z nich jmenovitě herec André Luguet jí doporučil, aby svůj mimořádný půvab zužitkovala v herecké kariéře. Martine pak začala studovat herectví, mimo jiné ve slavné škole René Simona, načež nastoupila jako herečka do divadla Thêatre de renesance (1940), kde si odbyla své začátky mimo jiné v klasických dramatech.

Fotogenická tvář mladé divadelní herečky pochopitelně nemohla uniknout zájmu filmařů, takže již krátce po svém divadelním debutu byla oslovena i pro práci s filmem. Poprvé hrála ve filmu POSLEDNÍCH ŠEST LET (Le dernier des six, 1941). Do konce války pak hrála v několika dalších filmech natočených v produkci německé společnosti Continental-Film, přičemž od roku 1943 byla známá pod pseudonymem Martine Carol. Krátce po válce získala svou první hlavní roli ve filmu MIMOŘÁDNÁ MISE (L'extravagante mision, 1945). Její popularita začala prudce stoupat a paradoxně jí pomohl i neúspěšný pokus o sebevraždu v roce 1947, který zvýšil zájem o její osobnost. Z četných rolí té doby stojí za zmínku její účast ve filmovém přepisu klasického dramatu Romeo a Julie pod názvem MILENCI Z VERONY (Les amants de Vérone, 1949).

Těžiště své herecké práce našla Martine Carol především v historických romantických filmech, které jí přinesly mimořádnou popularitu v 50. letech. Prvním z těchto filmů byla konverzačně duchaplná veselohra z období francouzské revoluce ROZKOŠNÁ CAROLINE (Caroline chérie, 1951), po níž následoval další titul ROZMARNÁ CAROLINE (Une caprice de Caroline chérie, 1953) (Třetí navazující film Děti rozkošné Caroline byl již natočen bez její účasti.) Teprve tyto filmy učinily z Martine Carol skutečnou hvězdu a především sexuální symbol Francie padesátých let. Její popularitu a půvab pak celkem v šesti filmech využil režisér Christian-Jaque, který byl od roku 1954 jejím druhým manželem. Především v historických filmech a kostýmech vynikal půvab herečky, která v té době šla z role do role (například v roce 1954 natočila pět filmů), výjimečně se ale prosadila i v titulech ze současnosti. Spolupracovala s významnými režiséry, po jejím boku se objevovali přední herci a v polovině 50. let její kariéra kulminovala.

Jestliže Martine Carol provázely v padesátých letech značný divácký zájem a obrovská sláva, filmoví kritici se k jejím výkonům stavěli rezervovaně a neviděli v ní nijak dobrou herečku. Na milost ji vzali teprve s životopisným příběhem LOLA MONTEZ (Lola Montez, 1955). Ještě do konce 50. let točila několikrát ročně, pak však došlo ke zlomu. V roce 1959 se po profesionální i osobní stránce rozešla s manželem Christianem-Jaque a v téže době přišel také ústup ze slávy. V první řadě jí táhlo na čtyřicet a na scéně se objevila oslnivě krásná mladá konkurentka Brigitte Bardot. Navíc ve stejné době se začala prosazovat nová vlna, která vyznávala spíše naturalismus a přirozenost a náhle jako by nebylo místo pro dosud opěvovanou hvězdu, jež se podle mnohých hodila jen do slušivých kostýmů v historických velkofilmech. Martine Carol nicméně v jedné ze svých posledních rolí – opět se jednalo o historickou postavu – císařovny Josefíny ve filmu AUSTERLITZ (1960) prokázala i schopnost charakterního herectví.

Počátkem 60. let natočila Martine Carol ještě několik filmů ve Francii a Itálii, její kariéra však prakticky skončila. Naposledy v britské produkci natočila film PEKLO JE PRÁZDNÉ (The Hell Is Empty, 1963, premiéra až v roce 1967). Mezitím skončilo rozvodem také její třetí manželství, načež se stáhla do soukromí, pak se sice znovu počtvrté provdala, nicméně následkem užívání léků se z ní stala de facto troska. Martine Carol zemřela následkem infarktu v hotelu v Monte Carlu 6. února 1967 ve věku 46 let; spekulace o předávkování drogami nebyly potvrzeny. Původně byla pohřbena v Paříži, dnes jsou její ostatky uloženy v Cannes.

Martine Carol byla čtyřikrát vdaná. Ještě před první sňatkem byla přítelkyní německého zpěváka Reného Carola, její další vztah s ženatým hercem Georgesem Marchalem byl příčinou jejího zmíněného pokusu o sebevraždu v roce 1947. V roce 1948 se poprvé provdala za amerického herce Stephena Crane, v letech 1954-1959 byl jejím druhým manželem již zmíněný režisér Christian-Jaque, potřetí byla provdaná za lékaře Andrého Rouveixe a naposledy se v roce 1966 vdala za anglického podnikatele Mike Elanda. Martine Carol byla ve 40. a 50. letech vnímána především jako mimořádně krásná žena, zatímco umělecký dosah její herecké práce je z dnešního pohledu až na pár výjimek zcela zanedbatelný. Nicméně za svou kariéru natočila bezmála padesát filmů a ve spojení s jejím půvabem a dobovou pozorností médií má rozhodně své místo v historii francouzské kinematografie.

Pavel "argenson" Vlach