Jiřina Stránská

Jiřina Stránská

Osobnostcsfd.cz

Herečka

Mohlo by vás zajímat
Filmografie

Herečka

1962

Soud

Film - Drama


1960

Osení

Film - Psychologický, Drama


1947

Čapkovy povídky

Film - Komedie, Krimi, Povídkový, Drama

Až se vrátíš...

Film - Krimi, Psychologický, Drama


1939

Věra Lukášová

Film - Poetický, Drama


1932

Zlaté ptáče

Film - Drama, Romantický

Životopis

Jiřina Stránská se narodila 6. listopadu 1912 v Praze krejčímu z Nekázanky. Roku 1932 vystudovala herectví na Státní konzervatoři v Praze. Jako začátečnice si odbyla herecký křest jako kandrdas na prknech vršovického Jiráskova divadla (1932 – 1933). Následně zažila nejúspěšnější období svého života v Burianově divadle D 34 (1933 – 1941). Po uzavření této scény nacisty odešla do Vinohradského divadla (1941 – 1949). Následně se divadelní dráhy vzdala.

Nejvýznamnější období pro vývoj jejího herectví měla zcela jistě na svědomí doba strávená u E. F. Buriana. Její melancholický pohled, dívčí půvab a senzitivní zjev se skvěle uplatnil v této avantgardní scéně. Zahrála si např. děvče („Leonce a Lena“), Minku („Každý něco pro vlast“), Vendlu („Procitnutí jara“), Věru („Dob Palbo, don Pedro a Věra Lukášová“), Hedviku („Divoká kachna“) či Irinu („Tři sestry“).

První otisk v české kinematografii zanechala menší úlohou číšnice v Kmínkově podprůměrném sladkém melodramatu ZLATÉ PTÁČE (1932), k němuž její principál Burian složil hudbu a zahrál i zazpíval si úlohu jazzového zpěváka. Tento sentimentální snímek výrobní a produkční společnosti Primusfilm nám přibližuje příběh nezaměstnaného ovdovělého dělníka (Otomar Korbelář), o kterého se nakonec, a také o jeho malou dcerušku Haničku (režisérova dcera Dagmar Kmínková), začne starat napravená barová tanečnice Ella (Ela Šárková).

Do české kinematografie se po sedmi letech dostala opět díky svému zaměstnavateli E. F. Burianovi, když připravoval filmovou podobu své úspěšné divadelní režie dramatu „Don Pablo, don Pedro a Věra Lukášová“ dramatičky Boženy Benešové pod názvem VĚRA LUKÁŠOVÁ (1939). S mladým Rudolfem Hrušínským vytvořila dvojici dvou mladých dospívajících lidí, kteří se přes počáteční nevraživost spřátelí a později i zamilují. Vedle Jiřiny Stránské se v Burianově režii a hudbě objevili i její další kolegové z D 34, např. Rudolf Hrušínský, Lola Skrbková, Zdeněk Podlipný, Pavla Machníková a Zdeňka Podlipná.

Během okupace do filmových ateliérů nezavítala, a až po osmi letech si na ni vzpomněl Martin Frič už ve znárodněné kinematografii. Pod jeho zdatným režijním vedením vytvořila vražedkyni Lencovou, která své nemanželské dítě zalehla, ale místo ohlášení na policii ukradla dítě paní Landové (Lída Chválová), aby ji její svůdce platil dál alimenty, v povídce „Případ s dítětem“ z povídkovém filmu podle oblíbených knížek Karla Čapka „Povídky z jedné kapsy a „Povídky z druhé kapsy“ („z druhé kapsy“ právě pochází tato povídka) ČAPKOVY POVÍDKY (1947).

Ještě tentýž rok si ji vybral režisér Václav Krška pro postavu Marie Krejníkové, manželky velmi chudého hodináře Rudolfa Krejníka (Jaromír Spal), jenž s ostatními nájemníky z jednoho ponurého pražského činžáku má zálusk na ošuntělou kabelu staré Moniky Šachové, o níž se domnívají, že skrývá velké bohatství, jež by mohlo vyřešit jejich nelehkou finanční situaci a těžký životní úděl v psychologickém kriminálním dramatu AŽ SE VRÁTÍŠ… (1947) podle námětu Emy Řezáčové. V inkriminované kabele se však nacházelo něco zcela jiného, než všichni nájemníci očekávali…

Před filmové kamery se vrátila zase až po třinácti letech jen proto, aby si zahrála ve svém posledním snímku OSENÍ (1960) Václava Kršky ženu předsedy družstva Kvapila (Ladislav Chudík). Film nám vypravuje, jak se i lehkomyslný kočí Lojzík Zacpal (Vít Olmer) dokáže postarat o rodinu.

V pozdějších letech se Jiřina Stránská zaměřila na práci pedagogickou, kdy jako vedoucí literárně – dramatického kroužku na pražské Lidové škole umění ve Voršilovské ulici vychovala řadu pozdějších herců (Jaromír Hanzlík, Taťjana Medvecká, Jan Hartl aj.).

Ve 30. letech byla také častým hostem před rozhlasovým mikrofonem („Máj“, „Mír“, „Milenci z kiosku“, „Znělky“ atd.). Byla nejdříve provdána (poté za právníka Jaromíra Kučeru) za režiséra Karla Jerneka (1910 – 1992), s nímž měla známou herečku Národního divadla Kláru Jernekovou (1945 – 2003). Jiřina Stránská zemřela 8. března 1999 v Praze ve věku nedožitých požehnaných osmdesáti sedmi let.

Jaroslav "krib" Lopour

Komentáře - zatím bez komentáře

Tyto stránky jsou chráněny reCAPTCHA a platí zásady ochrany osobních údajů a smluvní podmínky společnosti Google.