Solveig Dommartin

Narodila se 16. května 1961 v Paříži. Všichni ji znají jako půvabnou artistku z cirkusu, do které se zamiloval anděl Damiel z Nebe nad Berlínem. Zakoukal se do ní i Wim Wenders, režisér filmu, který ji vytáhl k mezinárodním projektům Francie a Německa na přelomu 80. a 90. let. Solveig Dommartin se ale nepoštěstilo rozvinout uměleckou kariéru do dalších let; v závěru století učinkovala v žánrových seriálech, hrou osudu však opustila svět lidí po srdečním infarktu v roce 2007 - 20 let po zásadní roli, 10 od poslední vůbec. Stala se andělem?

Záznamy uvádějí, že jako herečka začínala ve dvou divadelních souborech a v roce 1983 v malé roli ve francouzském filmu Lettre de la Sierra Morena. A objevil ji až Wenders. Kdo film (NEBE NAD BERLÍNEM, 1987) viděl, zatleská andělské umělkyni, neboť herečka se všechna akrobatická vystoupení sama naučila, jen kvůli filmu. V rozhovoru z roku 1995 mluví také o improvizované podobě monologů, které ve filmu pronáší, texty vznikaly skutečně "na place" a současně s natáčením - tak čistě a příznačně pro tento specifický intuitivní snímek, za který režisér dostal Cenu za režii na festivalu v Cannes.

Wendersova režijní asistentka, pozdější autorská osobnost Claire Denis ji obsadila do hlavní role svého druhého filmu S'en fout la mort (KAŠLAT NA SMRT, 1990), poté v roce 1994 se objevila i ve snímku J'ai pas sommeil (NECHCE SE MI SPÁT) téže režisérky. Než se tak stalo, Solveig Dommartin hrála v konci 80. let ještě ve dvou méně známých filmech.

Ve spolupráci s Wendersem pokračovala a tvůrčí schopnosti projevila při dlouholeté příprave na koprodukčním filmu AŽ NA KONEC SVĚTA (Bis ans Ende der Welt), který konečnou podobu dostal v roce 1991. Projekt, který je kombinací typické Wendersovi road-movie (tentokrát napříč všemi kontinenty) i sci-fi a love-story a Solveig Dommartin si zde zahrála hlavní roli po boku Williama Hurta, Sama Neilla nebo Rüdigera Voglera byl natočen podle filmového příběhu, který Wenders a Solveig Dommartin vytvořili na cestách (po všech kontinentech); námět pochází od Michaela Almereydy a Petera Careye.

Jako Marion, postava z andělského Nebe nad Berlínem, se Solveig Dommartin objevila na plátně ještě jednou - a bylo to vzájemné rozloučení s režisérem Wendersem. Film TAK DALEKO, TAK BLÍZKO! (In weiter Ferne, so nach!, 1993) byl pokračováním příběhu ze znovu sjednoceného hlavního města Německa. Nicméně poslední filmovou prací Solveig Dommartin byl vlastní režijní počin - krátkometrážní IL SUFFIRAIT D'UN PONT (1998).

- "asLoeReed" Matěj Nytra