Hideo Goša

Hideo Goša se narodil v Japonsku v Tokiu, už od útlého mladí ho přitahovali samurajové a jejich život.  S kariérou začínal jako televizní režisér, když byl požádán aby předělal populární série o Three Outlaw Samurai pro studio Shochiku. To bylo období filmu se silnými prvky chanbara (boj s meči), Gošovi se tedy splnil jeho dávný sen natočit film o samurajích.

Takto pokračoval do roku 1969. V 80. letech  náhle přešel od mužných filmů k romantismu, kdy začal dělat rozsáhlé filmy o silných ženách, které často ztvárňovaly gejši které se vzbouřily proti mužům, hodně se nechal inspirovat romány od slavné spisovatelky Miyao Tomiko. Gošova práce se dá rozdělit na dvě části, podle ve své době populárních námětů, na filmy o samurajích a gejšách. Je třeba říci, že filmy z období jeho rané tvorby 1960 až 1970 patří k jeho nejlepším. Gošovy filmy byly silně ovlivňovány režisérem Kurosawou, který  ovšem Gošu několikrát  ostře kritizoval za  pokrytectví, kvůli hrdinům kteří měli většinou pozici outsidera, ronina (samuraj bez pána) a nebo vraha. Což bylo na svou dobu velmi odvážné nebo drzé, když se vezme v potaz,  že v té době diváci chtěli hrdiny hodné a laskavé.

Díky svým brutálním a skvěle zpracovaným akčním sekvencím Goša vyloženě překonával i Kurosawu, díky čemuž si  získal převážně mladé diváky. Gošovy filmy jsou jedny z nejtemnějších filmů ze samurajského žánru. V roce 1984 Japonská filmová akademie nominovala jeho film Yokiro (1983) na nejlepší film o Geišách. Goša chtěl ve svých filmech prolomit mýty; ukázal, že i hrdina může být zlý a že i žena může být brána jako hlavní postava. Za jeho nejlepší filmy jsou považovány tyto: Sanbiki no samurai (1964), Kedamono no ken (1965), Gohiki no shinshi (1966), Goyokin (1969), Hitokiri (1969), Yokiro (1983), Kita no hotaru (1984) a Kai (1985).

Yoshitsune