Anna Sedláčková se narodila 29. září 1887 v Praze. Narodila se do velké herecké rodiny. I předci, oba rodiče, zejména otec Alois Sedláček (1852 – 1922) a bratr Jára Sedláček (1884 – 1929) byli herci. Diváci, přátelé a kolegové jí říkali Andula. Proto si toto hypokoristikum zvolila za pseudonym. Hereckému umění ji učil otec a Marie Hübnerová.

Začínala hrát u ochotníků. Na zkoušku si zahrála ve hře „Děti kapitána Granta“ (20. prosince 1903) v Národním divadle. Do Národního divadla nastoupila 15. ledna 1905 a zůstala zde do 1. května 1919. Dále hrála střídavě ve Vinohradském divadle (1919 – 1920, 1928 – 1929 a 1934 – 1936) a opět v Národním divadle (1922 – 1923, 1925 – 1928, 1929 – 1933, 1938 a dále již jen pohostinsky). V roce 1927 pohostinsky vystupovala i v Divadle Vlasty Buriana. 1939 – 1945 sama založila a vedla Divadlo Anduly Sedláčkové. Po roce 1945 hrála jako host např. v Městských divadlech pražských.

Na divadle (hrála ve více jak stovce rolí) zezačátku ztvárňovala typ naivek („Sen noci svatojánské“ a „Poupě“) a po roli Lízy v Shawově „Pygmalionu“ se stala hvězdnou a oblíbenou představitelkou milovnice – okouzlující ženy s kultivovaným projevem, šarmem, humorem, pečlivou výslovností a zejména skvěle zvládnutými pohyby těla v konverzačních komediích francouzského původu („Dáma s kaméliemi“, „Caesar“). Postupně se vypracovala na skvělou charakterní herečku („Lucerna“, „Cyrano z Bergeracu“, „Orlík“, „Pěsti“, „Marie Stuartovna“ a další). Byla první opravdovou ženskou filmovou a divadelní hvězdou (do jejího divadla chodilo obecenstvo pouze kvůli ní samé). Jejím prvním (druhým byl doktor Kašpar) mužem byl architekt a režisér Max Urban (1882 – 1959). S politikem F. X. Hodáčem (1883 – 1943), otcem herečky Nataši Gollové, měla dceru, herečku Marcelu Sedláčkovou (1926 – 1969), která hrála v divadle své matky a drobné roličky i v poválečném filmu.

Už v roce 1912 se nechala zlákat filmem a založila s manželem Maxem Urbanem filmovou společnost ASUM. Byla to jedna z prvních filmových společnostní u nás a Sedláčková byla jedna z prvních českých filmových hereček. Společnost vyráběla ve skromných podmínkách krátkometrážní filmy (skoro ve všech Sedláčková hrála). Většina z nich se bohužel nedochovala a známe z nich pouze název a základ děje (např. DÁMA S BARZOJEM ANDULA ŽÁRLÍ, ESTRELLA, ROZVEDENÁ PANÍ, FALEŠNÝ HRÁČ, IDYLA ZE STARÉ PRAHY, NENÁVISTÍ K LÁSCE, ŠATY DĚLAJÍ ČLOVĚKA, ŠOFÉRKA, TRAGÉDIE VE SNĚHU, ZÁHADNÝ PŘÍPAD), nebo se dochovala jen torza (ČTYŘI ROČNÍ DOBY, V překrásném měsíci máji). ASUM vyrobilo celkem osmnáct filmů, z nichž se (se Sedláčkovou) dochoval pouze jeden – 1. české drama KONEC MILOVÁNÍ (1913).

Ve společnosti ASUM Sedláčková působila také jako autorka námětů (KONEC MILOVÁNÍ, PODKOVA, ROZVEDENÁ PANÍ a TRAGEDIE VE SNĚHU) a scenáristka (DÁMA S BARZOJEM). Po finančních obtížích společnost ASUM před začátkem první světové války zanikla a Sedláčková na film (kvůli neúspěchu) velmi zanevřela. Na plátně se proto objevila již jen čtyřikrát. Po snímcích O ADRIENU a ZÁHADNÝ PŘÍPAD (oba natočené v roce 1919) vytvořila svoji nejhodnotnější roli – paní kněžnu v Lamačově adaptaci Jiráskovy LUCERNY (1925). Poprvé a naposledy si také zahrála ve zvukovém filmu – v nedochovaném dramatu Julia Lébla TAJEMSTVÍ LÉKAŘOVO (1930), kde hrála hlavní roli Liliany Garsonové. Po velikém neúspěchu definitivně na kinematografii zanevřela a věnovala se pouze divadlu.

Za své herecké umění byla Anna (Andula) Sedláčková odměněna Státní cenou za rok 1927 a titulem Zasloužilé umělkyně v roce 1967. Po roce 1948 byla z politických důvodů nucena omezit hraní. I když se naprostá většina filmů Sedláčkové nedochovala a v žádných hodnotnějších filmech nehrála, její přínos české kinematografii je neoddiskutovatelný. Zemřela na následky zranění po srážce s motocyklem 24. listopadu 1967 v Praze.

Teatrolog František Černý kdysi charakterizoval její herectví:

„…Žena velkého sex – appealu, okouzlující pikantním pařížským půvabem, uměním odstíněné a psychologicky bohaté konverzační hry, kultivovaností projevu, jemným humorem i honosnými, vkusnými a stále novými toaletami...“

Jaroslav "krib" Lopour

Komentáře - zatím bez komentáře