Erik Pardus

Erik Pardus se narodil 2. února 1957 v Uherském Hradišti. Už od dětství žil v Brně. Herectví vystudoval na brněnské Státní konzervatoři a na JAMU, kterou absolvoval roku 1982. Po absolvování se stal až do předčasného konce svého života členem Divadla bratří Mrštíků, dnes Městské divadlo Brno (1. únor 1982 – 10. květen 2011), které se stalo jeho jediným angažmá.

Hostoval i na jiných scénách (brněnské Národní divadlo, Foibos, Loutkové divadlo Radost, Slezské divadlo v Opavě a další). Erik Pardus byl výrazným charakterním hercem, jenž s bravurou dokázal ztělesnit komické i tragické postavy. Ovšem ke větším a výrazným postavám se dostal až na sklonku svého života.

Rozličné postavy sehrál (jich více jako sto) v inscenacích „Babička“ (Jan), „Strakonický dudák“ (Matěj), „Dům se sedmi balkóny“ (Uriel), „Cokoli chcete“ (Danny), „Poprask na laguně“ (Toffolo), „Něžný barbar“ (Eman), „Škola pomluv“ (Benjamin), „Lucerna“ (Vodník Ivan), „Revizor“ (Sluha Osip), „Věc Makropulos“ (Solicitátor Vítek), „Višňový sad“ (Jepichodov), „Pension pro svobodné pány“ (Mulligan), „Mam’zelle Nitouche“ (Celestin), „Mamon Lescaut“ (Pierre), „Brouk v hlavě“ (Romain), „Mandragora“ (Syr a Ligur), „Smrt obchodního cestujícího“ (Wagner), „Othello“ (Jago), „My Fair Lady“ (Zoltán), „Maryša“ (Lízal), „Naši Furianti“ (Habršperk), „Osudy dobrého vojáka Švejka“ (Švejk), „Divotvorný hrnec“ (Čochtan), „Smrt Pavla I.“ (Pavel I.), „V jámě lvové“ (Arthur Kirsch), „Poprask na laguně“ a nebo „Jméno růže“ (Salvátor).

Avšak vůbec první herecké zkušenosti nezískal Erik Pardus na divadelních jevištích, ale předtím už před filmovou kamerou. Už jako dvanáctiletý debutoval v kinematografii jako mladý Standa Hálek v dětské detektivce Josefa Pinkavy MLČENÍ MUŽŮ (1969) a v titulní úloze jako žák 5. třídy Míša Dvořák v dalším dětském snímku DOSPĚLÁCI MŮŽOU VŠECHNO (1969) Radima Cvrčka.

Po dvou letech se objevil na filmovém plátně v dalších dětských postavách Jana Proška ve filmu podle románu Boženy Němcové BABIČKA (1971) Antonína Moskalyka a Petrova (Pavel Brabec) kamaráda Martina v psychologickém příběhu režiséra Pinkavy PANTER ČEKÁ V 17:30 (1971).

O rok později se představil jako bratr Imricha (Vítězslav Jandák) Silvestr Křepinský v příběhu Antonína Máši RODEO (1972). V osmnácti letech přetvořil svojí druhou a poslední hlavní filmovou postavu učně Josefa Vorla zvaného Píďa v hudebním filmu ROMANCE ZA KORUNU (1975) Zbyňka Brynycha, jenž se odehrává i na poli tehdejší populární hudby.

Po menší úloze Pavlova (Vítězslav Jandák) kamaráda Kajdy v Mášově tragikomedii PROČ NEVĚŘIT NA ZÁZRAKY (1977) se ve filmu odmlčel a zbylých 34 let se v něm neobjevil. V 80. letech ještě nadaboval role učně Tondy (Jiří Kovács) a Reného (Stanislav Dvořák) ve Cvrčkových filmech MEZI NÁMI KLUKY (1981) a TŘETÍ SKOBA PRO KOCOURA (1983).

Ač byl Erik Pardus filmem zanedbáván, o to více hereckých příležitostí mu připravil brněnský rozhlas („Paní Šarlotka“, „Dálnice aneb Pánská jízda“, „Štít“, „Chléb náš vezdejší“, „Můj domov“, „Skladba cti“, „Protisměr“, „První parta“), dabing (STAR TREK, HLASY V HLAVĚ) i televize (PROFESOR POPELNICE, ROZSUDKY SOUDCE OOKY, KRÁL LENOCHŮ, O ŠEVCI ONDROVI A KOMTESE JŮLINCE, ČESKÝ HONZA aj., či seriály KONEC DĚTSKÝCH LÁSEK, DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY, DETEKTIV MARTIN TOMSA, KONEC VELKÝCH PRÁZDNIN, HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA BRNĚNSKÉHO, ČERNÍ BARONI, OŠKLIVKA KATKA, OKNO DO HŘBITOVA ad.), kde největší popularitu získal jako veselý a svérázný strážmistr Josef Zahálka v Moskalykově brněnském seriálu ČETNICKÉ HUMORESKY.

Za své herectví se dočkal krátce před smrtí i několika ocenění. Za postavu cara Pavla I. („Smrt Pavla I.“) obdržel Cenu Thálie (2007) za nejlepší mužský herecký výkon v činohře a Cenu Alfréda Radoka (2007) za mužský herecký výkon roku, za Arthura Kirsche („V jámě lvové“) získal Cenu Kolegia revue Dokořán (2007), Cenu ankety Křídla (2007) za Nejpopulárnějšího herce a též Cenu za mimořádný herecký výkon (2008) na festivalu České divadlo.

Jeho ženou byla herečka Eva Gorčicová (1950 – 2015) a měl syna Jana. Erik Pardus zemřel po těžké nemoci 10. května 2011 v Brně ve věku pouhých čtyřiapadesáti let. Ještě těsně před smrtí začal zkoušet postavu Sancheze ve hře „Měsíční kámen", tu už ovšem zahrát nestihl.

Jaroslav "krib" Lopour